Kolik jste při svých toulkách navštívil států, světadílů?
Nebyl jsem v Antarktidě a v Austrálii. Jezdím, abych poznával, ne abych si dělal čárky a zapichoval špendlíky do globusu, kde všude jsem byl, nebo nebyl. Nejsem všudybyl. Nebyl jsem na mnoha místech, ale když se mi někde líbí, rád se vracím.

Dokázal byste určit nejvzdálenější či nejvýše položené místo, které jste navštívil?
Nejvzdálenější a pro mě asi i nejodlehlejší je pro tuto chvíli Nová Guinea se svými etniky z doby kamenné. A nejvýš? Možná překvapivě, v Africe – Kilimandžáro, 5895 m n. m.

Šlo vám někdy na cestách jak se říká o kejhák?
Až takhle daleko jsem se nikdy nedostal. Naštěstí. Neříkám, že se nedostanu do složitější situace, ale aby šlo o kejhák? To ne. Jedno z vypjatých setkání si ale přeci vybavuji. U lovců lebek Konyaků v Nagalandu u barmských hranic jsem fotil jednoho „válečníka ve výslužbě”, držícího malého chlapce na ruce. Chvíli předtím jsem jedné ženě dával z náprsní kapsy u košile malý bakšiš. On to viděl, čehož jsem si nevšiml. Moje chyba! A než jsem si něco uvědomil stál metr ode mě, ruku napřaženou s kamenem v dlani. Chtěl ty peníze. Stáli jsme proti sobě a z metru se dívali vzájemně do očí. On v jedné ruce chlapce, v druhé ruce kámen. Já držel foťák. Neuhnul jsem pohledem a po nějaké době jeho ruka klesla a kámen upustila.

Jak nejraději cestujete? Sám, nebo se skupinou?
Obojí má své výhody a nevýhody. Záleží na okolnostech a zvolené destinaci. Cestování sám nabízí absolutní volnost a svobodu v rozhodování, organizaci a tak. Ale když cestuju dlouhodobě sám, začne mi chybět sdílení prožitého. Nemáte se s kým podělit o nabytých vjemech, pocitech, emocích a kráse bytí. Představte si, že jste právě složil maturitní zkoušku, jste toho plní a máte potřebu tu radost někomu sdělit. A na ulici potkáváte jen neznámé lidi a doma nikdo není. Tedy sám cestuju málo.

A co takhle nejkrásnější vzpomínka…
Otázka, na kterou není jednoznačná odpověď. Nemůže být. Vše je v pohybu i já se neustále měním. Mám pocit a vnímám to tak, že ta nejbližší vzpomínka je právě tou nejhezčí. V posledních dnech například úžasné inverzní východy a západy slunce nad Šumavou.

Podle čeho si vybíráte cíle svých cest?
Většinou se jedná o oblasti, které mě určitým způsobem zaujaly. Třeba vzpomínkou na nějaký dokument v dětství nebo svou krajinou, ale nejvíce lidmi, jednotlivými etnickými skupinami. V poslední době jsem propadl oblasti Himálaje, jehož rozmanitost je neuvěřitelná.

Jak často vyjíždíte za hranice?
Nepravidelně, ale přibližně dvakrát do roka na 4 až 5 týdnů, ale byl i rok, kdy jsem byl 6 měsíců za hranicemi. A v letošním roce po červnovém návratu z Himálaje užívám bytí na Šumavě a těším se moc na běžky, i když to se sněhem zatím moc nevypadá.

Co plánujete na nejbližší období?
Projezdit v zimě Šumavu na běžkách.

A otázka na závěr. Kam pojedete příště?
Chystám roční výlet do míst, kam mě nohy a srdce zavedou.