Nesnáším nudu, říká "polda" Jaroslav Sypal. Napsal Kotrmelce jednoho herce

Co mají vaši čtenáři čekat? Humorně podaná životopisná fakta, nebo spíše fiktivní vyprávění? Kdy jste začal psát? Bylo to v době pandemie, kdy herci ze dne na den přišli o práci?

Když jsem loni v březnu, v době začínajícího covidu, začal psát na facebook své vzpomínky, přátelé mě svými více než kladnými reakcemi nutili, abych pokračoval. Nejvydávanější spisovatel současnosti a můj kamarád Honza Bauer mi pak jednoho dne zavolal a navrhl mi, abych napsal knihu. Dlouho jsem váhal, ale pak jsem se věrný rodinné tradici – neboť tatínek byl velký spisovatel a syn Jan je redaktor časopisu Epocha - do toho přece jen pustil. Při psaní jsem zjistil, jaký jsem měl a pořád mám nádherný barevný život. Kolik originálních situací jsem zažil a s kolika úžasnými osobnostmi z různých oborů jsem se setkal. Nesnáším nudu! Stejně jako moje divadelní hry je to jízda jako na horské dráze! Každá kapitola má svoji pointu. Žádná vata. Mistr dlouhých popisů Alois Jirásek by mě asi nepochválil… Mám z Kotrmelců jednoho herce velkou radost - 320 stran, více než sto fotografií. Kniha je nabitá humorem a pozitivní energií. V téhle nelehké době plné špíny, lží a intrik jsou takové knihy třeba jako sůl. Přináším jeden malý pramínek živé vody. Mým cílem bylo, aby si čtenář po přečtení Kotrmelců řekl: Život je i přes všechny útrapy krásnej!

Chystejte brusle! Na budějovickém náměstí už roste adventní kluziště

Jaký byl váš největší životní kotrmelec - v jakémkoliv smyslu toho slova?

Mých životních kotrmelců byla celá řada, ať už pozitivních nebo naopak. Za nejšťastnější životní kotrmelec pokládám, že jsem se narodil tak úžasným rodičům. Kdybych se mohl narodit ještě jednou, neměnil bych. Druhým šťastným kotrmelcem je můj syn Jan a manželka Míša, která vymyslela název knihy. O těch negativních píšu v kapitole Život není peříčko. Za ta léta mi spousta upírů pila krev… Na hereckou profesi musíte mít patřičný žaludek. Je velice těžká, často se v ní nehraje fér. Hroší kůže nebo brnění je velkou výhodou. Potřebujete souhru různých okolností a samozřejmě štěstí. Během své herecké cesty jsem se setkal s řadou báječných lidí, ale taky s takovými, kterým se dodnes vyhýbám.

Napsal jste knihu, hrajete, píšete hry, režírujete, učíte… Je něco, co vám vyloženě nejde?

No jéje! Desítky věcí. Nemám orientační talent, ztratím se i v parku. A na rozdíl od své ženy nemám technické myšlení. Nebylo mi dáno. Ona sestaví podle plánku jakýkoliv nábytek, dovede si s každým technickým problémem poradit. Já jsem rád, když doma zavřu okno. A taky jsem mizerný řidič. Řidičák jsem si dělal až po čtyřicítce. Jezdím pomalu a opatrně. Ze začátku mě běžně předjížděl i kombajn vracející se ze žní. Manuální zručnost nahrazuji mravenčí pracovitostí. Moje včelka Míša nade mnou často nevěřícně kroutí hlavou.

Opera Mefistofeles bude velkolepá

Zúročil jste v nové knize i zážitky z dětství a dospívání na jihu Čech? Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na náš kraj?

Originálních zážitků z mého dětství je tam hned několik. Byl jsem vyložený průšvihář. Dělal jsem psí kusy. Například málokomu se stane, aby mu na nohu spadla kovadlina nebo přejel ruku traktor. Je zázrak, že jsem dětství přes všechny své úrazy přežil.

Na Jihočeský kraj plný nádherných rybníků a lesů nedám dopustit. Víc než čtyřicet let žiju v Praze na Žižkově. Kdybych měl jinou profesi, asi bych žil někde jinde. Myslím, že takové České Budějovice, kde jsem se narodil, jsou na žití ideální. Z města je coby kamenem dohodil kousek do přírody. Prožil jsem tam rok v Jihočeském divadle. A i když mé angažmá nebylo z nejšťastnějších, potkal jsem v Budějovicích skvělé lidi. Na piedestalu mých vzpomínek už navždy zůstane Kaplice, kde jsem strávil nádherné dětství jak vystřižené z Foglarových Rychlých šípů. Když vzpomínám na dětství v Kaplici, připadá mi, že bylo nekonečně dlouhé. Jiným lidem dětství rychle uteklo, mě ne! Muselo to tak být, jinak by se do něj toho tolik nevešlo. Kdysi jsem se bavil o prožitém dětství s jedním mým kolegou, rodilým Pražákem. Zasnil se: „Největším zážitkem našich dětských roků bylo, když jsme prolézali odstavené železniční vagóny na nádraží a pouštěli draky na Petříně! Celý rok jsme se na to těšili!“ Řekněte vy, co jste se mnou prožili dětství na hřištích, lukách, rybnících, v lesích a polích, co jste chytali pstruhy do šátků v průzračné vodě potoků, užívali si v prohlubinách pod jezy jejich šumění, stavěli nekonečná bludiště z balíků slámy a z nánosů bahna hráze, sjížděli na bruslích zamrzlou řeku… Má smysl těmhle rodilým Pražákům něco vyprávět? Mysleli by si, že si vymýšlím. Papíroví draci uletěli společně s jejich dětstvím, stráveným v zakouřeném velkoměstě. Ochuzeném o stovky zážitků! Jsem šťastný, že jsem své dětství prožil v Kaplici. I když jsem neprolézal železniční vagóny a Petřín jsem znal jen z fotografií, byla to jedna velká fantazie.

Pověsti české představila Eva Hrušková a Zdeněk Rohlíček

Kde si Kotrmelce mohou vaši fandové koupit?

Kniha Kotrmelce jednoho herce vyšla v Nakladatelství Naše vojsko. Pokud ji případní zájemci neobjeví v knihkupectví, lze si ji objednat na stránkách nakladatelství. Jsou knihy, ke kterým se čtenáři po čase vrací. Kéž by to platilo i o mé! Všem čtenářům jihočeských Deníků přeji hodně šťastných životních kotrmelců!