Nebyl zlý, ani líný. Jenže na co sáhl, to se nějak pokazilo, a každé, i to sebemenší dílo v jeho rukách spělo ke zkáze. Tak mu raději každý hned dal kousek chleba, pár brambor a bandasku mléka a přestože by se rád nějakou službou všem těm dobrodincům odvděčil, k ničemu jej raději nepustili. A když už, tak spíše jen proto, aby se na tom božím světě necítil zbytečný, než pro nějaký kloudný užitek.


Seppovi táhlo na sedmý křížek a už se zdálo, že to lepší nebude. Jako nemehlo se narodil a jako nemehlo odejde z tohoto světa. Ve Vacově se zrovna chystala bohoslužba, a že bylo Mikuláše, patrona zdejšího chrámu, pomáhal s přípravou kdekdo. I Koktavý Sepp. Aby se moc těm užitečným nepletl pod nohy, šoupli ho do sakristie vycídit kadidelnici. Na tom se toho moc zkazit nedá. Leda tak přetrhnout řetízek.


Řetízek Sepp přetrhl, což o to, ale stalo se i něco jiného. Jak se tak snažil napravit, co způsobil, v lesklém povrchu kadidelnice spatřil obrys tváře. Mlhavý, téměř nezřetelný. Sepp nejprve myslel, že se to tam odráží on sám, ale že měl fousy a to zrcadlení nikoli, nějak mu to neštimovalo. Přejel rukávem po stříbrném povrchu a hned to bylo vidět lépe.


Bolestí zkřivená tvář mladé ženy. Sepp už chtěl strčit kadidelnici do skříně, aby nezpůsobil zas nějaký karambol, když si uvědomil, že tu ženu zná. Pekařka z Rohanova. Jednou jim tam skládal pytle s moukou za to, že mu čas od času dali bochník chleba.


Vzal tedy kadidelnici, vyběhl se sakristie a snažil se ostatním vypovědět, co se mu stalo. A jestliže měl Sepp potíže jindy říci kloudnou větu, v tom rozrušení ze sebe nevypravil jediného slova. Kostelník v domnění, že ukazuje přetržený řetízek, mu chtěl kadidelnicí vzít, že ji opraví, ale Sepp se nedal, schoval ji za záda a s blekotáním a s vytřeštěnýma očima ukazoval střídavě na kadidelnici a na pekaře. A když se mu podařilo konečně říci „žena", pochopil pekař, že se něco zlého přihodilo manželce, jež doma ležela s outěžkem, a upaloval, doprovázen četným davem k domovu.


Do Rohanova přiběhli v poslední chvíli. Nebýt Seppova varování, nebylo by ani pekařky, ani na svět předčasně a nemotorně se dobývajícího syna.


Dopadlo to tenkrát dobře. Na Hromnice šel Sepp pekařovic synkovi, kterému z vděku dali jméno Josef, za kmotra a když napřesrok Josef Šindelář řečený Koktavý Sepp umíral, odcházel z toho světa s vědomím, že tu vůbec nebyl neužitečný, jak se dlouhá léta zdálo.

JAROSLAV PULKRÁBEK