Když se řekne Oblastní charita Vimperk, lidem se většinou vybaví pečovatelky, které rozvážejí seniorům obědy. Jenomže to už dávno není jediná služba, kterou Oblastní charita Vimperk nabízí.


Alespoň krátce dala před nedávnem zastupitelům a přítomné veřejnosti nahlédnout do činnosti charity její ředitelka Dana Marková. Ačkoliv pečovatelská služba nadále patří k významné části toho, co nabízí, soustředí se pracovnice charity s nabídkou pomoci i na klientelu ze zcela opačné části věkového spektra. A kromě jednotlivců pomáhá Oblastní charita Vimperk i rodinám s dětmi.


S jakými problémy se na vás rodiny v současnosti nejčastěji obracejí?
Ve stále větší míře patří mezi problémy rodin ve Vimperku zadluženost. Jsou dnes zadlužené opravdu hodně a pomáháme jim tu situaci řešit. S tím souvisí hospodaření rodiny, naše pracovnice zde pomáhají v tom, že je učí, jak s penězi hospodařit, jak levně nakoupit, levně uvařit, jak spočítat a rozpočítat peníze, aby jim na všechno vyšlo a nemusely si půjčovat.


Týká se to hlavně romských rodin?
Romské rodiny jsou v menšině, momentálně to využívá asi jen osm romských rodin, kterým nabízíme pravidelnou službu. Pořád je to služba, kde nabízíme pomoc v nějaké nepříznivé situaci.


Lze to vyjádřit v číslech?
Zatím v letošním roce využily našich služeb 43 rodiny. Je to celkem 145 osob a skoro 1000 kontaktů.


Daří se vám získat si důvěru i u mládeže a s jakými problémy se na vás obracejí?
Řekla bych, že ano. Často nyní řešíme problémy dětí. Trpí nedostatkem lásky a pozornosti ze strany rodičů a vyrovnávají se s tím po svém a různě. Setkáváme se s případy, kdy děti prožívají deprese, se kterými si neumějí poradit. Zejména dívky nejsou například spokojeny s vlastním tělem, domnívají se, že nejsou hezké, prožívají nešťastné lásky a nesou to tak tragicky, že se mohou pokusit o sebevraždu. Proto jsem ráda, že tu máme takovou službu, která jim může pohledem člověka zvenčí pomoci, že si nás najdou a o pomoc si řeknou a my jim pomůžeme dřív, než jejich situace dospěje k nějaké tragédii.


Jak na to reagují jejich rodiče?
Děti docházejí do naší služby s tím, že si mnohdy přejí, aby o tom rodiče nevěděli. Informaci, že jsme jim pomohli, pak často předají kamarádkám, takže se na nás obracejí další. Protože rodiče jsou v práci natolik vytížení, že na ně nemají čas, nebo mají své starosti při ztrátě zaměstnání a již nezvládají se věnovat dětem. Ty pak často jen přijdou ze školy a sednou si k počítači a komunikují mezi sebou prostřednictvím sociálních sítí. Stávají se pak na této komunikaci závislé, svěřují se tak často s věcmi, se kterými naše generace není zvyklá se takto svěřovat. Bohužel se tak někdy stávají terčem posměchu, útoku, ale i obětí nějakých pedofilů, i takový případ jsme měli. Někdy dávají najevo, že něco není v pořádku, sebepoškozováním. Někdy to rodiče zaznamenají a s dítětem pak přijde rodič, jindy přijde dítě samo. Stává se i to, že s dítětem za námi přijde pouze matka a nepřeje si, aby o tom věděl otec, protože by s tímto řešením nesouhlasil.


Při jednání zastupitelů jste zmínila případ, kdy jste pomohli řešit složitou rodinnou situaci dokonce v zahraničí. O co se jednalo?
Byl to docela smutný příběh se snad šťastným koncem. Se žádostí o pomoc se na nás obrátil orgán sociálně právní ochrany dítěte. Jednalo se o případ, kdy cizí státní příslušník, otec malé holčičky, nejprve vyhodil její matku z bytu a pak kojence matce vzal z kočárku a unesl do zahraničí. Matka se sice obrátila na policii a orgán sociálně právní ochrany dětí i na úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí, ale protože o osudu dítěte měl rozhodovat zahraniční soud, byli jsme požádáni o to, zda bychom matce nemohli pomoci při jednání. Pro matku to byla velice složitá situace, protože měla jet sama autem do ciziny k soudu, tam si případně převzít kojence a absolvovat cestu zpět. Pro ni to bylo náročné, protože v té době byla bez dítěte již druhý měsíc, navíc musela absolvovat soudní řízení v cizině.


Jakým způsobem jste matce pomohli?
Naše sociální pracovnice s matkou do zahraničí k soudu dojela, pomohla jí a podpořila ji před jednáním, pracovali jsme i na zprávě pro soud a byli jsme u samotného soudu, kde k předání dítěte nedošlo, protože otec nesplnil podmínky soudu a dítě nepřivezl. Soud tedy rozhodl, že otec předá matce dítě druhý den v sedm hodin ráno, takže naše pracovnice jela s matkou druhý den zpět a společně převzali dítě. Myslím si, že jsme matce v téhle nelehké situaci hodně pomohli a dokonce u soudu, kde se líčení konalo, byli velmi překvapeni, jakou má Oblastní charita Vimperk službu.


Je to pro vás uzavřená záležitost, nebo nějakým způsobem pomáháte matce dál?
Snažíme se pomáhat oběma rodičům, protože dítě má právo na oba dva. Jestliže se mezi sebou nedokáží domluvit, pak nabízíme službu, tak zvaný asistovaný styk s dítětem. Podle rozhodnutí zahraničního soudu má otec právo stýkat se pravidelně s dítětem. Aby nedocházelo mezi rodiči ke konfliktům, asistuje naše pracovnice při setkáních otce s dítětem v našem centru v Krátké ulici. Mohu říct, že první kontakt byl trochu problematický, ale další už byly v pořádku a nedochází už ani k hádkám mezi rodiči.