VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Někdo před mrazy utíká, jiný se na ně těší

Šumava - Šumavské mrazy si Antonín Vojvodík vyzkoušel na vlastní kůži mnohokrát, na ten rekordní stále ještě čeká a věří, že jednou bude u toho, až padne.

25.10.2013 1
SDÍLEJ:

Antonín VojvodíkFoto: Z archivu Deníku

Asi se nenajde mnoho lidí, kteří mají radost, když teplota spadne hluboko pod nulu. K naprosté menšině patří Antonín Vojvodík z Vimperka. Nízké teploty, před kterými se většina lidí snaží schovat někam do tepla a ve chvílích, kdy se teplota nevyšplhá nad nulu, se chumlá do teplého oblečení, učarovaly rodákovi z Beskyd už jako malému klukovi. A vášeň pro mrazy mu vydržela skoro celý život.


Jak jste přišel k přezdívce lovec mrazů?
Jedna novinářka potřebovala nějak okořenit článek 
a už mně to zůstalo. Dokonce, když jsme byli teď v září na návštěvě u příbuzných, dostal jsem tašku a na ní barevný nápis Lovec mrazů, že prý si ji mám vzít s sebou, až zase pojedu na Šumavu.


Kdo vás k tomu přivedl? Byl někdo v rodině pro tohle zapálený?
Přišel jsem k tomu úplně sám. Od mala mě to zajímalo a byl jsem tím posedlý. Už jako malý kluk jsem měl zálibu v měření nízkých teplot. Zhruba tak od druhé třídy jsem měřil teploty na okenním teploměru a zapisoval si všechny údaje.
Zajímalo mě, kolik napadne sněhu, toulal jsem se po kopcích, i když jsem se bál, ale musel jsem vyšplhat na nějakou pěti nebo šestistovku v okolí Valašského Meziříčí, kde ležel trojnásobek sněhu než ve městě.


Když říkáte, že jste si už jako malý všechno zapisoval, máte ještě tyhle zápisky schované?
Bohužel, několikrát jsem se stěhoval, takže se to někde ztratilo.


Držel vás tenhle zájem celou dobu?
Kolem vojny jsem měl trochu jiné starosti. U odvodu jsem byl v osmašedesátém roce, jenomže přišlo několik odkladů a na vojnu jsem vinou zmatků po vpádu spřátelených vojsk narukoval nakonec skoro až za dva roky, a o měření jsem na čas přece jen ztratil zájem. A na vojně to taky moc nešlo, i když i tam jsem to trochu sledoval. Třeba v sedmdesátém roce napadl vcelku neobvykle sníh už v říjnu, a to dokonce ve dvou vlnách.


Takže k pravidelnému měření jste se vrátil hned po vojně?
To úplně ne, sice jsem si něco málo zapisoval, ale naplno jsem se měření začal věnovat zase až po přestěhování do Vimperku. Hlavně mě k tomu nastartovala Šumava. Chodil jsem hodně ven, dost často na Boubín, nebo jezdil jsem na kole za poznáním po horní Šumavě. Taky se tenkrát nedalo dostat všude, ale když jsem zjistil, že 
v červenci na Horské Kvildě leží jinovatka, nedalo mi to spát a znovu mne to chytilo
a začal jsem se opravdu naplno věnovat zjišťování nízkých teplot.


Máte přehled o tom, kolik lidí se zabývá podobným koníčkem?
Moc nás opravdu není. Ještě když jsem dělával ve Vimperku v Jitoně, chlapi kroutili hlavou a říkali. Tak blbýho koníčka může mít jen Tonda a ten druhej blázen z Prahy (smích). Ale dnes jsou jiné možnosti nejen v měřicí technice, ale také ve spojení s ostatními nadšenci. Ve spojení s ostatními nadšenci do počasí jsme díky internetu dnes pravidelně ve spojení, můžeme se navzájem informovat o výsledcích měření a doplňovat své poznatky.


Považujete se za amatérského meteorologa?
Dá se to tak říct. Smluvně měřím už třicet let srážky ve Vimperku a spolupracuji s Českým hydrometeorologickým ústavem.


Měříte tedy vše, nebo jste skutečně specialista na nízké teploty?
Zajímá mne všechno, ale nízké teploty nejvíc.


Určitě jste zažil rekordní zimy, kdy to bylo?
Obřích zim bylo hned několik. Možná si lidé vzpomenou na přelom roku 1978 a 1979, kdy nastala taková zima, že se v republice vyhlásily uhelné prázdniny. Také 11. a 12. ledna 1987 vpadl na Šumavu mimořádně studený vzduch. Na Kvildě byla i přes den maximální teplota minus 21 stupeň Celsia. Byl jsem v té době u dobrovolných strážců CHKO Šumava a měli jsme terénní stanici na Jezerní slati. Když jsem šel na odpolední linku, která měla z Kvildy odjíždět v půl čtvrté, pravidelně tam čekající autobus od ranního příjezdu prostě v tom silném mrazu nenastartoval. Byla to naprosto bezradná situace, silné mrazy, vítr, sněžení, naštěstí vedle měli pohraničníci techniku a postupně autobusy startovali. Ty pak ani nejely po trase, ale přímo přes sedlo Přilby na Vimperk.

Antonín Vojvodík
Narodil se v roce 1950 v Beskydech, vyrůstal ve Valašském Meziříčí. Vojnu strávil v Chebu a v roce 1974 se přiženil do Vimperku. Sedmnáct let se živil ve vimperské Jitoně jako elektroúdržbář, rok pracoval v Německu v soukromé firmě, posledních sedmnáct let před odchodem do důchodu pracoval v údržbě ve Vimperské masně. Je ženatý, má dceru a syna a dvě vnoučata. Na další koníčky už mu nezbývá čas.

Většina lidí vás spojuje s údaji z Jezerní slati…
Od prvních měření okenními teploměry přes první složenou žaluziovou budku, první minimální a maximální teploměry, které se daly v té době sehnat jen přes organizaci zahrádkářů, jsem se dostal k pořádnému měření až někdy v roce 1980. Začal jsem psát na meteorologický ústav výsledky měření na Šumavě, ale odpovědi byly pořád stejné, že takových dopisů mají spoustu, a když to prověřují, není to pravda. Nakonec se sem přijel podívat doktor Němec z posudkového oddělení i se svým tehdejším vedoucím Jírovským začátkem září 1981. Viděli, že je pět pod nulou a jen kroutili hlavou, že to ještě neviděli. Nakonec se shodli, že to je jen na Horské Kvildě a z celkového pohledu to není významné. Psal jsem dopisy dál, studoval jsem odbornou literaturu, publikoval jsem řadu článků i v odborných časopisech. V roce 1983 bylo hodně vyjasněných nocí a podařilo se, že od května do září, což je na Šumavě nejteplejší období, byla spousta nocí s teplotou pod nulou. Článek měl tehdy nadpis Malý šumavský zázrak, protože se prokázalo, že Horská Kvilda v počtu mrazových nocí překonala tehdy nejstudenější místo v bývalém Československu, což byl Lomnický štít. Na základě toho článku se se mnou spojil Josef Jindra z Prahy, další člověk se stejným koníčkem, nabídl mi svou pomoc a začala naše spolupráce. Od různých ústavů jsme tak získali materiální podporu, termografy, první zapisovače, cejchované teploměry a podobně. Naším úkolem bylo přesvědčit pražskou pobočku meteorologického ústavu, že to není jen Horská Kvilda, ale že na Šumavě je celá řada podobných mrazivých míst. Začali jsme dělat průzkumy, samozřejmě to nebylo bez problémů. Muselo se jezdit v noci, takže nás často chytili péesáci, sepisovali s námi protokoly, nebo nás vykázali. Přesto jsme mapovali jednotlivé lokality a stavěly se stanice. Nakonec se jejich síť rozšířila od Horské Kvildy přes Borovou Ladu, Polku k Zátoni, Hliništi až po obec Strážný. Povedlo se nám je rozmístit i za dráty, vznikla stanice na Březníku, na soutoku Roklanského a Rokytského potoka, na Rokytské slati přes hajného, který tam dělal. A když jsme měřením dokázali, že se na Šumavě vyskytují mrazy i přes léto na velkém území, nemohl nikdo říct, že se jedná o ojedinělou záležitost. Sice i dnes u některých klimatologů převládá názor, že nemá cenu se tím zabývat, ale rozloha, které se mrazivé počasí týká, je tak obrovská a dotýká se velkého osídleného území od Volar přes Kvildy, že se to musí vnímat.


V poslední době se v souvislosti s rekordně nízkými teplotami zmiňuje stanice Perla u Kvildy, ale ta vznikla už dříve?
V době největšího rozšiřování stanic na Šumavě vznikla i stanice Kvilda – Perla. První budku jsme na tomhle vytipovaném místě postavili už v říjnu 1985. Tehdy jsme ji nazývali Kvilda – pláň pod Jezerní slatí. Bohužel se to v médiích neustále motalo, uvádělo se měření v Jezerní slati na Horské Kvildě nebo na Kvildě. Ochranáři nás napadali, že Jezerní slať je přísná rezervace a nesmí v ní být žádná činnost. Proto se nakonec zvolil zcela odlišný název, aby se to oddělilo od Jezerní slati a vzniklo tak označení stanice Kvilda – Perla, která fakticky neměla nikdy s Jezerní slatí nic společného, protože leží několik stovek metrů od posledních klečí a je v katastru Kvildy na Kvildském potoku.


Uvedl jste, že tu bývalo až sedmnáct stanic. To jste stíhal všechno objet a změřit sám?
Většinu stanic jsme objížděli s kolegou, ale všechno by možné nebylo. Proto jsme měli štěstí, že jsme vždycky narazili na spoustu hodných a ochotných lidí. Ať už to byl pan Vávra v Borových Ladech, který měří dodnes, stejně tak Jírů v Hliništi. Spolupracovníků jsme měli hodně. Někteří měří dodnes, jiní, bohužel zemřeli nebo se odstěhovali. Naštěstí to někde po nich převzali další, takže měření a pomoc pokračuje. Ale díky tomu, že jsme měřením prokázali, že se nejedná o ojedinělý jev, což nakonec uznali i v Praze, mohli jsme postupně některé stanice zrušit. Přece jen péče o samotné stanice 
a jejich zařízení zabere spoustu času a práce a také peněz, které nám nikdo nedal.


Kolik je tedy dnes funkčních stanic?
Dnes jich máme sedm.


Rozhoduje při měření nízkých teplot i hodina měření a musíte kvůli tomu vstávat třeba ve dvě nebo ve tři hodiny ráno?
Důležité jsou průměrné teploty, na nich je dobře vidět, jak velké rozdíly jsou na mrazových planinách oproti vrcholovým stanicím například na Churáňově. Průměrná teplota se počítala z údajů v 7, 14 a 21 hodin, přičemž poslední teplota se započítala dvakrát. Výsledný součet se vydělí čtyřmi a dostaneme tak průměrnou teplotu. Měl jsem za úkol tam dojet nejméně jednou za týden, ať jsem byl nemocný, nebo jsem neměl auto. A když byly velké mrazy, bylo třeba kvůli přesnému odečtu aktuálních minimálních teplot dojet na stanici třeba každý den. Začal jsem v roce 1984 a i přes to, že některé stanice byly automatizované, jezdím na odečty a výměny pásek v týdenních termografech stále.
Ne snad, že bychom automatice nevěřili, přece jen už funguje víc než stovka profesionálních automatických stanic. Hlavně v začátcích se někde objevily odchylky tak o jeden stupeň. Normálně by si toho asi nikdo nevšiml, ale nám, co hlídáme každou desetinku, to zkrátka neuniklo. Na tak složité zařízení a při takovém počtu stanic se to ale stalo za pět let tak třikrát nebo čtyřikrát, což je opravdu zanedbatelné. Navíc firma, která automatiku dodává, reaguje na naše připomínky prakticky okamžitě a pokaždé má kvalitní a hlavně rychlý servis, což se dnes až tak běžně nevidí.


Jak vlastně měření nízkých teplot funguje?
Nízké teploty zaznamenávají minimální teploměry. Ty zaznamenají minimální teplotu od jednoho odečtu ke druhému od 21 hodiny jednoho dne do 21 hodiny druhého dne. Je to vlastně ležatý teploměr s nádobkou průhledného lihu. Jeho konec ukazuje skutečnou teplotu podle staničního teploměru, který se musí také kontrolovat. Ve chvíli, kdy se ochladí, stlačuje se index postupně až do nejnižšího bodu 
a vydrží tak až do odečtu. Zaznamená se tak minimální teplota s přesností na desetiny stupně. Pro porovnání v který den a ve kterou dobu dosáhla teplota minimum, slouží křivka grafu. Po odečtu se teploměr převrátí nádobkou nahoru, index se vrátí na skutečnou teplotu, uloží se zpět do vodorovné polohy a teploměr znovu měří aktuální teplotu.


Jak moc se změnila technika měření?
Klidně by se dalo říct od okenních teploměrů po profesionální automatické měření. Technika se změnila hodně. Ani jako kluk jsem si nedovedl představit, co bude všechno možné. I když jsem se pak v osmdesátých letech doslechl o tom, že ve Švýcarsku montují čidla a na dálku sledují a měří teplotu, moc jsem nevěřil, že bych se kdy něčeho podobného u nás dožil. Když jsme ve skromných podmínkách dokázali, že je potřeba se sledování a měření na Šumavě skutečně plně věnovat, postupně jsme od ČHMÚ mimo jiné dostávali materiální podporu v podobě zařízení ze zrušených stanic. Díky šikovnosti kolegy Josefa Jindry se podařilo zařízení z větší části opravit a použít pro měření. A když srovnám možnosti dříve a nyní, pak dnes už za světovou špičkou u nás zase o tolik nezaostáváme a novinky jsou tu docela rychle.


Když už jsme u moderní techniky, jak se díváte na rozšiřování nejrůznějších domácích meteostanic?
Musím přiznat, že jsme s kolegou taky podlehli. Když začaly být k dostání, koupil jsem si v supermarketu jednu asi za sedm set. Byl jsem nadšený, měla čidlo s dosahem na třicet metrů, tak jsem si to dal do budky u paneláku. První dny to šlapalo, běhal jsem každou chvíli s teploměrem a kontroloval, jak to měří. Pak to najednou začalo ukazovat jednou o dva stupně víc, potom o tři méně. Určitě jsou i kvalitní stanice, ale u těch tří, které jsme si odzkoušely, by bylo lepší pořídit si kvalitní okenní teploměr a dát si ho na zastíněnou severní stranu. Pak budete mít údaje o teplotě rozhodně přesnější než kdoví jak drahé domovní stanice.


Můžete říct, že vzhledem k vašemu koníčku víte, co je to opravdu pořádný mráz?
Když jsem začínal měřit na Šumavě, chtěl jsem si sám na sobě vyzkoušet mrazy. Jel jsem z Vimperku třeba brzy ráno autobusem na rozcestí k Horské Kvildě a obcházel jsem stanice, než mi jel zpátky autobus z Kvildy v devět hodin. Kolikrát jsem vlezl do autobusu tak zmrzlý, že jsem byl schopen vytáhnout peněženku a zaplatit až v Borových Ladech. Sám na sobě jsem si vyzkoušel asi největší mráz 37,7 pod nulou. Ale to jsem byl mnohem mladší.


Nemrzí vás trochu, že největší mráz na jihu Čech ulovili v Litvínovicích, a ne na Šumavě?
Zatím mne to nemrzí. Jak říká Josef, škoda, že jsme se nenarodili o něco dřív. Kdybychom mohli měřit už v roce 1956, určitě by ten rekord byl náš. I pan Předota, který dřív měříval, říkával, že na okenním teploměru měl tehdy minus 44 stupňů. A podle rozdílů, které jsou mezi Horskou Kvildou a Perlou, musel tam být mráz kolem padesáti pod nulou. Tohle nás sice minulo, ale věřím, že není všem dnům konec. A může se stát, že se zopakuje vpád studeného vzduchu a rekord padne. V roce 1987 se 30. ledna na Perle naměřilo minus 41,6, takže do překonání rekordu chybělo jen šest desetin stupně. Škoda, že začala stanice fungovat až v říjnu 85, kdyby to bylo už v lednu, mohlo to být taky jinak, protože i tehdy tam byly silné rekordní mrazy. A loni měla Šumava zase smůlu v tom, že při vpádu studeného vzduchu tu nebyl jediný den 
s celonočním vyjasněním. Ale i tak tu automatika naměřila 39,4 pod nulou.


Letošní rok byl tak trochu hodně postavený na hlavu. Přesto, jak to vypadalo přes poměrně horké léto s mrazivými údaji na Šumavě?
Když budeme brát červenec, což je na Šumavě nejteplejší měsíc, bývá tu obvykle mezi třemi až šesti dny s teplotou pod nulou. Někdy je to víc, jindy méně. Například v roce 1990 tu bylo naměřeno celkem osmnáct mrazivých dnů. O šest let později naměřila Perla v červenci dokonce 7,6. Letos byla situace hodně podobná roku 2001. Zopakovala se situace, kdy bylo vlivem velkých veder hodně jasných nocí. Tyhle mrazové stanice potřebují hlavně jasnou noc a bezvětří. A pokud jsou tyhle lokality vyschlé, klesá teplota pod nulu častěji. Letos to bylo v červenci na Perle dvanáctkrát a v srpnu dokonce třináctkrát. Poprvé za dobu, kdy to na Šumavě měřím, byl v jednom dni na začátku srpna na Perle mrazový den 
a současně tropický s teplotou nad třicet stupňů. To se tu opravdu často nestává.

Autor: Miroslav Fuchs

Místo události:
25.10.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

SERVIS

Řemeslné práce - Řemeslné práce Truhlář 13 000 Kč Stavební truhláři Tesař - klempíř - pokrývač. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13000 kč. Volných pracovních míst: 7. Poznámka: Místo výkonu práce - Stavby v okrese Prachatice a Strakonice, Možnost zaučení, Způsob prvního kontaktu zájemce o volné pracovní místo se zaměstnavatelem - telefonický kontakt nebo e-mailem: Zdeněk Brabec, tel. 776731533, e-mail: truhlarstvi.brabec@email.cz. Pracoviště: Zdeněk brabec, 383 01 Prachatice. Informace: Zdeněk Brabec, +420 776 731 533. Gastronomie - Gastronomie Šéfkuchař 35 000 Kč Šéfkuchaři v jídelnách, menzách Šéfkuchaři. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 35000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pro naši firemní restauraci ve Vimperku přijmeme zaměstnance na pozici šéfkuchaře/šéfkuchařky., Normování pokrmů-práce s PC- MS Office, Aktivní se podílení na výrobě, výdeji a distribuci teplých a studených pokrmů, Obsluhování technologických zařízení pro výrobu jídel., Zodpovídat za kvalitu vyrobené stravy, dodržování technologických a hygienických předpisů., Nabízíme: HPP, firemní stravování, slevy na partnerské produkty, školení , Kontaktní osoba: Majerová Hana, tel. 725 515 992, e-mail: Rohde.415@aramark.cz. Pracoviště: Aramark, s.r.o. - provozovna vimperk, Špidrova, č.p. 49, 385 01 Vimperk. Informace: Hana Majerová, +420 725 515 992. Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 21 000 Kč Kuchaři (kromě šéfkuchařů), pomocní kuchaři Kuchař-kuchařka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 21000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: První kontakt nutno učinit telefonicky., Zaměstnanecké výhody: Po dobu práce ubytování zdarma, příspěvek na důchodové připojištění, prémie., Kontakt: paní Žáková Jitka, tel.: 730 166 838, e-mail: hotel@alpskavyhlidka.cz. Pracoviště: "gnosis" spol. s.r.o. hotel alpská vyhlídka, 385 01 Vimperk. Informace: Jitka Žáková, +420 730 166 838. Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 14 800 Kč Skladníci, obsluha manipulačních vozíků Skladový manipulant. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 14800 kč, mzda max. 16400 kč. Volných pracovních míst: 61. Poznámka: Práce pouze mimo okres Prachatice ( v rámci ČR a SR). Ubytování a dopravu hradí zaměstnavatel (do zaměstnání). Oprávnění na obsluhu vysokozdvižného vozíku výhodou. Cestovní náhrady hrazené zaměstnavatelem. Schůzku domluvit telefonicky předem. Kontaktní osoba: Pavel Nikodem, tel.: +420 602 132 288 (kdykoliv), e-mail: pnikodem@koritensky.cz. Pracoviště: Koritensky a.s., Slunečná, č.p. 1166, 383 01 Prachatice. Informace: Pavel Nikodem, +420 602 132 288.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Na českobudějovickém Sokolském ostrově se sešlo kolem čtyř set lidí, aby vyjádřilo požadavek, aby Andrej Babiš odstoupil z vlády.
16

V Budějovicích demonstrovali za Babišovu demisi

Všestranná zpěvačka DASHA se bude připravovat na muzikál  tvorbu dalšího alba. Foto: Archiv zpěvačky.
3

DASHA zazpívá poprvé svůj repertoár

Výstava poprvé představí největší sbírku jihočeských betlémů

Jindřichův Hradec - Výstava v Muzeu Jindřichohradecka poprvé představí největší sbírku jihočeských betlémů na světě.

Ne každý má na nové fáro. Ojetinky taky poslouží

Jižní Čechy – Pořídit nové, či staré auto – to je, oč tu běží. Movitější to většinou neřeší a vybírají si v autosalonech. Ostatní pátrají v inzerci, autobazarech a snaží se vybrat vozítko v co nejlepším poměru stáří, ujetých kilometrů a ceny.

Cyklokros v Táboře. Přiletí světová esa.

Tábor - V Táboře se pojede 17.11. závod Světového poháru v cyklokrosu. Vyrazíte? Na dotazy Deníku odpovídal Petr Balogh.

Bude každý desátý z nás diabetik?

České Budějovice – Každodenní stres, vysedávání u počítače, nezdravé obědy, večer s přáteli v pivnici a ráno sladká snídaně korunovaná přeslazenou kávou.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT