„Večer, než usnu, všechno se mi to vrací zpátky. V prvních dnech jsme navíc ve škole měli v podstatě každý den nějakou návštěvu, děti si to užívaly,“ popisuje první dny po svém vítězství nejoblíbenější učitelka.

Pokud by se měla rozhodnout a znovu zvažovat nominaci, kterou od dětí dostala, bez zaváhání říká, že by do toho šla znovu. „Když pro vás tohle děti udělají, nemůžete odmítnout. Ten, kdo by odmítl, tak si to vlastně nezaslouží,“ řekla a dodala, že při soutěži poznala mnoho skvělých lidí. Podívala se na místa, kam by se podle svých slov možná nepodívala, ale hlavně zažila s dětmi ze třídy mnoho skvělých momentů. „A nejen s dětmi z mé třídy, spojilo to vlastně celou školu a jak nám fandil Vacov a okolí, tak to na chvíli spojilo všechny,“ řekla Pavlína Kopáčiková.

CHCE ZŮSTAT STEJNÁ

Vítězství vnímá jako závazek do budoucna. Svůj úspěch vnímá jako dosažení mety. Důležitější pro ni je, aby zůstala taková, jaká je, aby ji třída i nadále vnímala jako svou oblíbenou učitelku. „A přála bych si, aby mě tak vnímaly i třídy, které budu učit v budoucnu. Stejně, jako mě vnímají moji čtvrťáci. To je pro mě to nejdůležitější,“ přeje si.

Ve školství je Pavlína Kopáčiková šestnáct let a sama říká, že stále ještě ji školství nesemlelo. „Zatím ne, ale je jasné, že ne všechno je tak hezké a růžové, jako byl tenhle zážitek. I ve školství jsou problémy, o kterých se ví a mluví se o nich,“ dodala.

S dětmi se nejoblíbenější učitelka podívá do Legolandu. Výlet je součást výhry. Děti už vědí, že si mají pořídit pas nebo občanský průkaz, aby mohly se svojí vyučující vycestovat. A ta se smíchem říká, že na normální domácí úkol děti občas zapomenou, ale tento požadavek vyřídili doma úplně všichni školáci a nezapomněli.

CO ZMEŠKAJÍ, DOŽENOU

Že by děti zkoušely, že když svoji učitelku nominovaly, a ta tím pádem vyhrála, aby jim ulevovala, se prý neděje. Spíše naopak. Od začátku děti věděly, že když do do soutěže půjdou, nesmějí v tom svoji učitelku a nechat a naopak budou muset dohánět to, co zameškají. „I když jsme se snažili, tak ne každý den byl vzhledem k soutěži, ale i týdnu po ní, úplně takový, jak by měl být. Ale všichni vědí, že to dohnat musíme a že možná budou mít i úkol domů, které až tak často nemívají,“ připustila paní učitelka.

Nominace, ale i vítězství v soutěži byl zápřah i pro rodinu Pavlíny Kopáčikové. „Náročné to bylo, ale oni jsou úžasní. Mám úžasnou rodinu a díky ní vlastně můžu dělat to, co dělám. Podpořili mě i v této anketě. Dokonce děti mě překvapily, přijely i na Kantorský bál, i když se vrátily z internátu a kolejí z Prahy, tak se tam vrátily zpátky, aby se mnou mohly být,“ chválí rodinu.

ODMÍTNOUT NEŠLO

To, co děti z vacovské čtvrté třídy, ale vlastně i celé školy, dokázaly, je podle slov jejich oblíbené učitelky doslova super. „Myslím si, že v dnešní době je krásné, že se děti dokáží domluvit, dát hlavy dohromady. S nápadem přišly dvě holčičky, které to slyšely v televizi, a ti ostatní mohli říct, že ne. Ale oni naopak dali hlavy dohromady, vzali školu útokem, když sbírali sto podpisů na nominaci, sepsali příběh a příprava na krajské kolo nebo semifinále, to byla také jejich práce,“ popisuje se slovy, že pro ni samotnou to znamená hrozně moc. O tom, že je nominovaná, se dozvěděla čtrnáct dní před Vánoci. Byl to takový vánoční dárek. Chvíli sice váhala, ale říct radikální ne, to ji nenapadlo. Dopředu si nedokázala představit, jaké úkoly ji čekají. Jenže děti nemohla zklamat.

V celé soutěži bylo úplně nejtěžší připravit se na samotné finále. Den měl v tu chvíli mít mnohem více hodin. Každopádně, absolutně nelituje, že do soutěže šla a je vděčná za podporu dětí, rodiny i celého Vacova.

Čtvrťáci Pavlíny Kopáčikové o ní říkají, že díky ní milují matematiku a tělocvik. Podle nich je moc milá, pečlivá, umí naslouchat a je výborná sportovkyně. Nezkazí žádnou legraci. Na konci roku každému udělá knížku s fotografiemi a se vzpomínkami na společně prožité chvíle. A také pro děti připravuje karneval. Mimochodem, letos byla za prskavku.
Své první kroky ve školství udělala jako vychovatelka ve školní družině. Následně si doplnila vzdělání a už osmým rokem je učitelka. Je třídní učitelkou čtvrté třídy a „její školáci“ ji považují za nejlepší učitelku.

Ředitel: Věřil jsem, vyhraje  
Vacov - Z vítězství Pavlíny Kopáčikové se raduje i ředitel vacovské základní školy Josef Mráz. Ten navíc připouští, že za jeho třicetiletou kariéru ve škole je to asi nejvíc, co kdy zažil. „Jsem na naší učitelku hrdý a hned po jejím vítězství jsem jí to i řekl. Byl jsem dojatý už ve chvíli, kdy zvítězila v krajském kole a pevně jsem věřil, že stejně úspěšná bude i v semifinále,“ popisuje. Když se Pavlína Kopáčiková dostala až do finále, věřil, že se stane absolutní vítězkou. „Taky jsem jí to říkal a ona mi nevěřila. Je to pro nás pocta, mít takovou vyučující ve sboru a myslím si, že to ví, protože jí to samozřejmě i říkáme,“ doplnil Josef Mráz.