Povídání o knize Toulání ztracenou Šumavo se uskutečnilo ve volarském společenském sále. „Samotný křest knihy byl velmi netradiční. Nekřtilo se žádnou živou vodou či bylinnou tekutinou, ale nastříhanými papírky s názvy zaniklých obcí Šumavy,“ popsal událost jeden z účastníků besedy Ladislav Beran, který také zaslal fotografie. Role kmotry se zhostila bývalá volarská matrikářka Anna Hodánková. 

Povídání o knize formou projekce, kde převládaly fotografie, které doplnily krátká videa. A tak se povídalo a sledovala místa, kudy chodila Šumavská historie, kterou spisovatel Josef Pecka coby průvodce šumavskou divočinou připomínal osobně, ale nezapomněl ani na jeho velkého kamaráda, loni zesnulého Emila Kintzla velkého Šumaváka. Nezapomněl ani na Viléma Heckla, který byl jedním z našich nejlepších fotografů minulého století. V roce 1970 jako člen československé expedice do Peru, zemřel se všemi dalšími členy výpravy při zemětřesení pod lavinou, která zavalila jejich tábor pod horou Huascarán. „Několik fotografií Viléma Heckla najdete v této knize a jsou uvedeny se souhlasem dcery Heleny,“ podotkl Ladislav Beran.

Šumavě sníh sluší, vypadá jako z pohádky.
OBRAZEM: Šumava v bílém. Vládu už přebírá zima, sněžit má i o víkendu

Povídání o ztracených obcích, místech, o přírodě, lidech, kteří snášeli drsný život v šumavských končinách, v dobách míru, neklidu až po rozdělení hranic, které přineslo období konce mnoha osad. „Prošli jsme místy, kde byly sklárny a v nich mistři svého oboru, a rody, které sklárny zřizovaly a sklářům dávali práci. Připomněli jsme hajné, myslivce, rodiny s dětmi, ale i obyčejné lidi. Byli jsme všude, od Všerub po Vyšší Brod,“ zakončil.