Do České republiky přijela na studijní pobyt a mezi českými spolužáky stráví celkem deset měsíců. Domů se vrací 2. července. „Česká republika je úžasná, lidé přátelští, kontaktní. Líbila se mi už v dokumentárním filmu, který jsem o ní viděla, a líbí se mi stále,“ říká studentka.

Proč jste si ke studijnímu pobytu vybrala právě Českou republiku?

Protože asi přede dvěma nebo třemi lety jsem byla na show, kde byl film o České republice. Když jsem film viděla, uvědomila jsem si, jak je Česká republika a Praha krásná. Od té doby jsem jí studovala, je pro mě velice zajímavá. Dalším důvodem je, že v Thajsku je velice málo lidí, kteří mluví česky, takže v životě budu mít více šancí, když budu mluvit jazykem, kterým nikdo jiný nemluví.

Je ale rozdíl mezi Prahou a Prachaticemi. Jméno města je podobné, ale rozdíl je tu zásadní.

Ano, já vím, ale obě dvě ta místa jsou krásná.

V Praze je přeci jen více lidí. Vy žijete v Bangkoku, který je opravdu přelidněný. Nechybí vám to množství lidí?

V Bangkoku je šest milionů lidí. To, že jsem v tak malém městě, je pro mne v podstatě i experiment, to jsem v Thajsku nikdy nedělala. Prachatice jsou pro mne zajímavé právě i množstvím lidí, mám to tady ráda.

Máte ve své střední škole v Thajsku nějakou specializaci?

My máme jiný vzdělávací systém. Když jdete na střední školu, máte tři hlavní třídy. je to matematická, matematicko – anglická a jazyková třída. Já jsem si vybrala matematickou třídu, kde se učí hlavně matematika. Jsou tam samozřejmě i ostatní předměty, ale matematika je hlavní. Mám dvě sestry, mladší si vybrala třídu matematika a jazyk.

Přijela jste z velké dálky. Jak rozdílné je školství v České republice a Thajsku?

Rozdíl je například ve velikosti tříd. V mé třídě doma je pětačtyřicet studentů, tady dvanáct. Mám ráda zdejší vzdělávací systém, je to velká škola. Rozdíl je i v tom, že tu máme třídy do oktávy a pak čtyřleté gymnázium.

Jak se dívali vaši rodiče na to, že chcete jet studovat do zahraničí?

Nejprve měli trochu obavy, protože moje sestra, dvojče, je také na výměnném pobytu, teď je v Itálii. Měli tedy starosti, protože jsem nikdy nebyla od nich pryč, ale já jsem si za studijním pobytem stála, chtěla jsem poznat prostředí, lidi, atmosféru. Takže pak mě nechali jet.

Pobyt v České republice jste si zařizovala sama, nebo přes nějakou agenturu?

Tyto pobyty pořádá agentura AFS. Vybrala mi i hostitelskou rodinu. Měli jsme tři testy, mezi nimi gramatiku z angličtiny, když jsem udělala tento test, tak byly ústní zkoušky a pak další test. Když jsem udělala všechny tyto testy, musela jsem udělat esej, kterou jsem poslala této organizaci. Ta mi následně poslala informace o organizaci tady v Čechách a pak mi vybrali hostitelskou rodinu.

Jak velká je rodina, u níž bydlíte?

Má šest členů, mám čtyři mladší sourozence. Nejstaršímu je patnáct a nejmenší sestře jsou čtyři roky.

Mluvíte s nimi anglicky?

Anglicky, ale i česky, protože čtyřletá sestřička anglicky neumí. Občas mám ale problém jí rozumět, protože mluví chvílemi rychle. Ale je moc hodná a roztomilá. Rodiče mluví také anglicky, takže s nimi mluvím anglicky.

Jak komunikujete v době, kdy jste v České republice, se svými rodiči?

Máme moderní komunikace, takže si s nimi denně povídám na Skypu a vidím je.

Stýská se vám?

Ano, stýská, ale miluji Českou republiku.

Takže plánujete návrat do České republiky?

Určitě, rozhodně bych se sem chtěla zase vrátit.

Co vám pobyt v České republice a škole dává?

Mám ráda jiné prostředí, Česká republika mi dává hodně zážitků, jazyk, pohostinnost. Lidé v české republice jsou velmi hodní. Když jsem byla například na lyžařském kurzu v Krkonoších a zranila si nohu, byl tam jeden kluk, který mne vzal do náruče a odnesl mne do hotelu. Přitom mě vůbec neznal.

Jak moc rozdílná je kultura u nás a v Thajsku?

Hodně. My máme asijskou kulturu. Například naše jídlo nebo ovoce je jiné. Když jdete tady do školy, tak se třeba přezouváte. Máte jiný pozdrav. My se zdravíme tradičním sepnutím rukou a úklonou.

Chování lidí vůči sobě je jiné než v Thajsku?

Je to skoro stejné. Lidé jsou tu kontaktnější, častěji se dotýkají, objímají. Hodně se usmívají, ale to my také.

Máte tady hodně přátel?

Ano, mám jich hodně, u jedné z kamarádek jsem byla i doma, bylo to na Nový rok.

Byla jste tu i na Vánoce. Jak rozdílné je to u nás?

My Vánoce neslavíme, takže se mi to hodně líbilo. Máte večeři s bramborovým salátem, kaprem, cukrovím. To je super, pomáhala jsem ho péct. Dáváte si dárky, máte stromeček. To my nemáme.

Až se vrátíte domů, budete pokračovat ve studiu, kde jste skončila?

Ano. Můžu buď opakovat ročník, nebo se vrátit ke svým spolužákům, udělat rozdílové zkoušky. Já chci pokračovat s přáteli.

Co vám tady nejvíce chybí?

Moji rodiče, přátelé a asi jídlo.

Co si myslíte, že jste přinesla lidem kolem sebe v České republice?

Úsměv, přiblížila jsem jim naši kulturu a učila jsem je základní thajská slova.

Jak moc je takový studijní pobyt finančně náročný pro vaši rodinu?

Není to příliš drahé. Moje organizace platí za pobyt určitou částku, takže rodiče platili jen část.

Vzali byste si i vy studenta do rodiny?

Ano, myslím si, že ano, ale pokud vím, tak z České republiky není nyní nikdo, kdo by o to měl zájem a chtěl jet studovat na výměnný pobyt do Thajska.