Ve vzduchu bylo ještě cítit parno předešlého dne, když tři muži vyšli z náměstí přes vrch, na němž stojí vimperský zámek, a který je tedy odedávna nazýván Schlosberg. Jeden z nich měl v úmyslu koupit kousek lesa vzadu za Kalvariebergem a tedy cestou probírali výhodnost či nevýhodnost té koupě. Mimo to zhodnotili novou kelnerku v hostinci pod náměstím, letošní úrodu a mnoho dalších záležitostí. Chvíli se smáli, chvíli kleli, a tak pomalu stoupali cestou podél hradeb. Ani zvon, který přerušil podvečerní ticho a ohlašoval klekání, je nepřinutil přerušit jejich hovor, o smeknutí klobouku či dokonce modlitbě Anděl Páně ani nemluvě.

Přece však bylo něco, co zabrzdilo proud jejich slov, ba dokonce je přinutilo stát a zírat s otevřenými ústy. V místě, kde je hradní zeď mírně vypouklá od poslední opravy, stála Bílá paní. Bělostné roucho až na zem, bílou pokrývku hlavy i závoj stejné barvy. Dokonce obličej, ze kterého nebylo možno usoudit věk, se zdál bledý a jakoby průsvitný. Bílá paní byla na zdejším zámku spatřena několikrát.

Říká se, že je o tom zmínka nejen v městské kronice, ale zápis o Bílé paní bylo možno nalézt dokonce i v zámecké knize. Rovněž tehdejší farář, pater Sturany, prý psal o spatření této záhadné bytosti na českobudějovické biskupství. Ze všech svědectví se dá vyčíst, že setkala-li se s Bílou paní služebná či pradlena, k čemuž docházelo nejčastěji v zámecké zahradě, zaječela a před přízrakem utekla. Nic zvláštního nenásledovalo, jen se o události pár týdnů hovořilo. Jiné to bylo v případě, kdy byla spatřena zámeckou stráží, či jiným ozbrojeným mužem. I tady se svědectví shodují. Téměř vždy bylo na Bílou paní vystřeleno, nikdy však nebyla zasažena a opovážlivce potkalo v následujících dnech nějaké neštěstí či smrt.

Ale zpět k našemu příběhu. Zvon na chrámu Nanebevzetí Panny Marie již dávno utichl a všichni tři v němém úžasu hleděli na hradby. Bílá paní měla u nohou ohnivě žlutou kouli a něco se gesty snažila naznačit. Napětí nevydržel nejmladší z mužů, sáhl po zbrani a vystřelil. Bílá paní s pronikavým smíchem zmizela a všichni tři se obrátili a notně rozrušení se vraceli domů.

Tři dny poté vyhořelo vimperské náměstí téměř do posledního krovu.

Zpracoval (jp)