Led je zrádný! Že je led na Lipně pod silnou vrstvou sněhu velmi zrádný, potvrdili i vodní záchranáři. „Na sto metrech máte rozdíly i šest centimetrů, třeba tady je 15 cm, jinde pouhé čtyři. Sníh funguje jako izolant a voda ho odspodu rozpouští. V tmavých částech jsou třeba i dvě vrstvy ledu oddělené břečkou, to je také velmi nebezpečné,“ varoval Petr Michalík.

„Volali jsme hned na linku 112, na krajské operační středisko HZS JčK, s tím, že dáme dohromady lidi a koně z ledu dostaneme na břeh,“ přiblížil vodní záchranář Zdeněk Šebesta. „Vystartovali jsme, domlouvali jsme se telefony, kde se sejdeme, ale všechno bylo jinak, protože kobylka se rozhodla někam jít. Já jsem říkal, že jediné, co potřebujeme, aby nešla čáru Lukavická – Rakouská zátoka, tam je tenký led a to ji neudrží. Ale přesně tudy šla.“ Jeho obavy se naplnily a kůň se propadl.

Po ledě se za ním pustili Jakub Velda a Jana Klacková. „Byl potopený až po hlavu a šlapal vodu, občas se snažit vykopnout ven. Na místě jsme byli tak deset minut před frymburskými hasiči,“ popsal asi nejdramatičtější část záchrany Jakub Velda. „Led se ale kolem něj hodně bořil a sami jsme se k němu nedostali. Hasiči pak přitáhli nafukovací lávku, podařilo se nám společně koně připoutat, nejprve za hlavu a pak i za tělo, a na několik pokusů jsme ho na lávku dostali a odtáhli dál od díry v ledu. Museli jsme mu i svázat nohy, protože kolem sebe kopal. Pak na místo dojel náš kolega s vyprošťovacím vozítkem a s jeho pomocí jsme koně dotáhli na břeh na Dolní Vltavici. A průběžně jsem informovali krajské operační středisko KHS JčK, jak akce probíhá, a také majitele koně, který kontaktoval veterináře a zajišťoval box v Kamenném Újezdu.“

Koně propadlého do ledu zachraňovali lipenští vodní záchranáři sice už podruhé, poprvé to ale bylo jen pár metrů od břehu a s nedělní akcí se to srovnat nedalo. „Je to pro nás všechny zároveň velká zkušenost, jak pro nás, tak pro hasiče i policii,“ doplnil Petr Michalík, který na místo dorazil coby velitel záchranného týmu za kolegy.

Na břehu už čekaly také další posily, které o pomoc poprosil majitel koně. „Spousta lidí nám pomohla, rád bych jim moc poděkoval, okamžitě vyrazili na místo, deky a ručníky nosili i lidé tady z Dolní Vltavice. Jsem jim vděčný, během hodiny jsem obvolal všechny známé, o pomoc jsem prosil i Boha, přijeli hned, jak mohli, jsou fantastičtí,“ svěřil se dojatý majitel, který měl kobylku, která utekla, na pastvině u Kovářova.

Na břeh koně záchranáři a hasiči dostali až po hodině snažení na nafukovací lávce v leže. Tam už čekal tým dobrovolníků, kteří se vrhli do záchrany na kost promrzlého koně. „Okamžitě jsme ji začali masírovat, každý, kdo mohl, hlavně kolem krajiny srdeční, a také nohy,“ popsala koňačka Šárka Vaňásková, která do Dolní Vltavice dorazila s Věrou Studenou. „Sušili jsem ji dekami a ručníky, pak jsme ji celou převalili, aby mohla lépe vstát. Ležela do kopečka a klouzalo to, tak jsme ji otočili a pak jsem ji zase masírovali, rozvázali jí nohy a pomocí dek se nám povedlo ji postavit.“

„Byla opravdu ledová, když jsme ji masírovali, mokré deky a ručníky jsem u toho zahazovali za sebe a brali si suché, lidi pomohli, byli opravdu bezvadní,“ doplnila Věra Studená, kterou ke koni pojí zvláštní osobní pouto, protože ji osobně zná z minulosti. Pochválila i kobylku za to, jak zvládla situaci, která ji klidně mohla připravit o život. „Je to frajerka, že to dala, opravdový srdcař!“

Na místo dorazila i veterinářka Denisa Němcová, která se o koně postarala po lékařské stránce. „Je trochu podchlazená, má 36,5 °C, měla by mít zhruba 37,8, je to o skoro jeden a půl stupně, ale není to tak hrozné. A má vyšší pulzy, což je samozřejmé, protože je v šoku,“ popsala zhruba 45 minut poté, co se povedlo dostat Zoju na nohy. „Dali jsme jí kortikoidy proti šoku, dostala fosfor na podporu svalové činnosti, a také vitamín B12. Počkáme deset minut, jestli se zklidní pulzy, 78 za minutu je moc, a pokud klesnou na 60, odjede do stáje. Pokud by se nedejbože zvyšovaly, dostala by teplou infuze už tady na místě, aby byla schopná převozu a nepadla nám cestou. Máme tu preventivně, právě k tomu účelu, připravený ohřátý Hartmannův roztok.“

Zachráněná Zoja regeneruje v boxu ve stáji.Zdroj: archivTeplá infuze nakonec zapotřebí nebyla potřeba, po necelé hodině od chvíle, kdy se kobylku podařilo dostat na nohy, puls klesl na 60 tepů za minutu a tělesná teplota kobylce stoupla nad 37 °C. Bylo ale vidět, že je velmi zesláblá a má zimou ztuhlé klouby, do přívěsu se jí povedlo nastoupit až na několikáté. Teď ji čeká rekonvalescenční pobyt ve stáji v boxu, kde by se měla dát během několika dnů do pořádku. „Opravdu nás překvapilo, že je na tom takhle dobře, je to železná lady!“ pochválila ji veterinářka.