Pandemie nemoci covid-19 zamíchala letos plány po celém světě. Výjimkou nebyl ani Tadeáš Šíma z Prachatic. Šíření nemoci ho zastavilo v Turecku, pět kilometrů od hranic s Bulharskem.

KONEC U BULHARSKA

Tadeáš Šíma vyrazil na dobrodružnou cestu na kole Apache z Ománu do Prachatic loni na podzim. Měl v plánu ujet zhruba sedm tisíc kilometrů. Zvládl něco přes polovinu. „Ve chvíli, kdy jsem se přiblížil k hranicím s Bulharskem, psal mi kamarád Krasimir, abych to otočil a vrátil se do Istanbulu, že Bulharsko vyhlašuje nouzový stav a zavírá hranice,“ popisuje Tadeáš konec své letošní cesty, z níž se měl vrátit letos v květnu rovnou ke kašně na prachatické náměstí.

Tadeáš po zprávě od bulharského kamaráda neváhal, otočil se a nabral směr Istanbul, chytil jeden z posledních letů a vrátil se do Česka. „Kolo jsem tam musel nechat u jiného kamaráda. Už nebyl prostor shánět přepravu,“ upřesňuje s tím, že využije nabízené pomoci české ambasády v Ankaře, jejíž zástupce bicykl Apache vyzvedne a přiveze za ním domů. „Teď mi tu kolo chybí, náhradní bicykl totiž nemám a projel bych se,“ říká.

Prachatický dobrodruh se z Turecka vracel domů hned dvakrát. Čtrnáct dnů před tím, než ho donutila skončit s cestou koronavirová opatření, letěl domů z vážných rodinných důvodů. „Zemřel mi dědeček, vůbec jsem neváhal, cestu na týden přerušil a jel se rozloučit,“ vzpomíná na smutnou událost.

PLÁNY NEVYCHÁZEJÍ

Prachatický cestovatel se zkaženým plánům dnes jen směje. Říká, že je zvyklý, že jeho plány nevycházejí tak, jak by chtěl. Vždyť vlastně na samém začátku cesty, když se chtěl dostat z Konga na Mali, to také nevyšlo. V Kongu totiž Tadeáš Šíma trávil čtyřicet dní právě od loňského listopadu. Plnil slib, který dal Arthuru Sniegonovi ze Save Elephants a instaloval s ním fotopasti proti pytlákům. „Odtud jsem chtěl na Mali, kde jsem měl točit dokument s českou armádou, ale nedostal jsem víza,“ popisuje. Právě z Mali chtěl Tadeáš jet na kole Apache domů původně. Rychlá změna plánů ho zavedla do Ománu a vlastně na celý Arabský poloostrov. A Tadeáš rozhodně nelituje. Snad ani toho, že se v Kongu musel rozloučit s dalším kamarádem Vaškem Vítkem z Prachatic. On tehdy zamířil do Bangkoku.

Tadeáš má rád arabské státy, pohostinnost tamních lidí je podle jeho vyprávění úžasná. Omán zase krásně čistý. A Saudskou Arábii jsem si vybral zcela záměrně,“ říká. Chtěl se tam podívat už jen proto, že se otevřela turistům teprve loni. „A vážně jsem si to užil. Ta země je obrovská, všude písek… Lidé se teď ještě budou bát tam vyrazit a pojede jen pár odvážných. Ale pokud se tam nebudou pouštět do politických tahanic, tak tu zemi jen doporučuji,“ vysvětluje.

JEDU DO ARÁBIE

Zkušenosti s cestou arabským světem a Afrikou se prý vůbec nedají porovnávat. Řešit tam víza je mnohem snadnější než v zemích Afriky. „Trochu víc času to trvalo při získávání těch izraelských a pak jsem asi dvanáct hodin strávil na letišti při přesunu na Kypr. Tam se mě ptali úplně na všechno. Chtěli vědět snad i zaměstnání otce v jeho osmnácti letech. Bylo to horší než zpověď,“ vzpomíná se smíchem na úskalí cesty.

Přesto si stojí za tím, že se mu líbilo úplně všude. Nerad totiž srovnává a vyhýbá se používání předpony nej… Každý kousek světa má prý něco do sebe.

ZKOUŠKA VZTAHU

Koronavirové řádění poslalo Tadeáš Šímu domů zhruba v polovině března. A musel do karantény. Byl na to připravený, na samotu je zvyklý. Vždyť po návratu z loňského „cyklovýletu“ Afrikou se nechal na sedm dní zavřít to tmy. Přežil a ještě si uspořádal myšlenky.

Ač cestou domů v letadle spřádal plány, jak nikomu neřekne, že je doma a zavře se na rodinné chalupě v Třešňovém Újezdci u Lhenic, byla ona březnová karanténa o dost jiná. Po návratu z Turecka ho na letišti čekala přítelkyně Lea. Museli proto do karantény spolu. „Po třech měsících samoty na kole to bylo dost náročné, ale nezabili jsme se. Nakonec jsme ještě společnými silami vybílili náš pronajatý pražský byt. Bylo to dlouhé, ale každému, kdo chce prověřit vztah, to vřele doporučuji,“ dodává Tadeáš Šíma.

V karanténě si Tadeáš vytřídil myšlenky a začal střádat věty do druhé knihy, kterou se chystá napsat. Je sice teprve v raném stadiu, ale bude. A bude o cestě za záchranou slonů v Kongu a ztracené cestě z Arabského poloostrova.

O PRVNÍ CESTĚ POPRVÉ

Tadeášova knižní prvotina Na kole přes Afriku, která spatřila světlo světa teprve před pár týdny, je k mání snad už v každém knihkupectví. Ti, kdo přispěli na její vydání přes startovač předem, už jí mají doma. Tadeáš ji doplnil svými ilustracemi a stojí za přečtení. I když začátek je pro méně odvážné až hrůzný, přečíst se dá doslova „jedním dechem“. Tadeáš se totiž vůbec poprvé rozpovídal o první cestě Afrikou, která neskončila příliš šťastně. Tehdy ale své zážitky řekl jen rodičům a nejbližším kamarádům. „Poprvé jsem se vypsal až v knize. Nerad jsem o tom mluvil, bylo to pro mě dost nepříjemné. Jinak se mi psalo skvěle. Vážně jsem to neodflákl,“ láká budoucí čtenáře.

I diář Tadeáše Šímy se plní. Prázdniny prý stráví pracovně, protože potřebuje vydělat peníze na další dobrodružnou výpravu. I tak se ale až do konce roku chystá navštívit minimálně třicet českých míst s přednáškami o svých cestách. Chystá ale také křest své knihy. První bude v Praze 22. září a o týden později se vrátí do Městského divadla ve svém rodném městě, v Prachaticích. Přátele doma o nic neochudí.

S VÝLETY NEKONČÍ

Odpověď Tadeáše Šímy, zda by doporučil nerozhodným cestovatelům podobnou výpravu, je jasná: „Ať do toho jde každý. Taková zkušenost je nedocenitelná. Lepší než trávit život doma za pecí. Nemusíš ale přejet Afriku na kole, abys byl šťastný, musíš dělat to, co tě baví.“

Plány pro další dobrodružné výpravy Tadeáš Šíma spřádá zatím jen v hlavě. S jistotou ví, že by se chtěl možná ještě letos vrátit do Konga za slony. „Tentokrát i přítelkyní Leou. Už nejsem sám, musím se začít orientovat na společné cestování. Nechci nikam zdrhat, i když mám samotu rád,“ říká s úsměvem. Láká ho také Asie, ale všechno prý je zatím jen ve hvězdách.

Pohled pro Adama:

  • Na cestách Tadeáš Šíma nezapomněl na svého kamaráda. Po celou dobu pro Adama a jeho rodinu střádal peníze na pomoc v jejich nelehké životní situaci.
  • Adamovi letos bude 24 let. V roce 2017 si při skoku do vody Křišťanovického rybníka u Prachatic zlomil krční obratle a poranil si míchu.
  • Z cest proto Tadeáš Šíma posílal zájemcům pohlednice z různých míst. Lidé mu posílali na pohlednice peníze. Tadeáš vzal jen nezbytně nutnou částku. Všechny další peníze střádal.
  • Před několika týdny sbírka Pohled pro Adama skončila. Pro rodinu Adama se vybralo 86 tisíc korun.