V Hoděticích byla traktorová stanice a František tam utopil v rybníce traktor Máňu. Střihem se pak film přenese do Jickovic, kde filmaři natáčeli domek, v němž hlavní hrdina bydlel, a poté do Oslova, kde si František koupí svůj kondiciogram.

„Domek v Jickovicích doporučil režisérovi Oldřichu Lipskému kameraman František Vlček, který měl chalupu nedaleko,“ vypráví současný vlastník „Koudelkovic“ chalupy Jaromír Fuchs. Lidé se u jeho stavení zastavují kvůli filmu poměrně často. „Vede tu cyklostezka, takže slýchávám i lidi, jak si povídají, hele, to je ta chalupa z filmu. Jsem dobrák, nikoho neodmítám, když se chce podívat, ale jednou přijel celý autobus, zástup lidí, to už bylo i na mě moc,“ směje se majitel slavné nemovitosti.

Chalupu koupil v roce 1988, tedy čtrnáct let po natáčení. Doporučil mu ji známý a už tehdy věděl, že hrála ve filmu. „Přijel jsem se sem podívat v březnu. Chalupa byla krásně zapadaná sněhem, vypadala nádherně. Pak jsem teprve zjistil, v jak špatném je stavu, takže jsem ji kompletně rekonstruoval. Zachoval jsem ale rozměry i rozvržení, takže vypadá stále jako ve filmu, jen vrata jsem trochu zkrátil. Pouze zápraží muselo pryč, tehdy jsme měli malé děti a bylo to nebezpečné,“ vzpomíná Fuchs. V inventáři má stále i původní židli, na které si František Koudelka balil do kufru vajíčka od maminky. Oproti filmu už ale není možné nakouknout na dvorek přes plot a vzrostlé stromy.

Klíčovou scénu komedie, kterou v kinech viděly přes tři miliony diváků, natáčeli filmaři u kostela v Oslově. Podle vzpomínek oslovského kronikáře Miroslava Fíly dokonce v Oslově vznikl konečný název snímku. Natáčelo se totiž na prostranství před obchodem se smíšeným zbožím, kde prodával pan Jáchym. „Filmařům se jeho jméno líbilo a použili ho v názvu filmu,“ vzpomíná Miroslav Fíla.

Oslov mohou poznat lidé i na záběru, kdy František na filmovou náves teprve přichází, muž, který ho zdraví na kole, byl účetní místního JZD. Komparz kolem počítače UK129, který vypočítával kondiciogramy, si zahráli obyvatelé, kteří také pracovali v oslovském JZD. „Na natáčení měli přijít oblečení, jako by šli do práce. Ve filmu se objeví i pracovník, který ve skutečnosti opravoval kolo u traktoru, toho si režisér i s duší hned postavil do popředí,“ vzpomíná kronikář. I on se před kameru dostal, ale filmaři záběr nepoužili.

Úplně poslední scénu filmu, v níž se přijedou pracovníci Výpočetního střediska Jih a Katody Olomouc omluvit Františkovi, že mu celou dobu posílali cizí kondiciogramy, natáčeli filmaři opět v Jickovicích. „Rybník měl tehdy trochu jiný tvar. Když ho nedávno bagrovali, upravili břeh, takže už to úplně neodpovídá záběru z filmu, v němž od chalupy sjede Tatra 603 do rybníka,“ říká Jaromír Fuchs.

Název fiktivní Strojní a traktorové stanice (STS) Chvojkovice-Brod, kterou ve filmu trenér juda František Peterka omylem považoval za „slušnej oddíl“, se koncem devadesátých let stal populárním označením, které nese několik různých skutečných sportovních oddílů a formálních i neformálních sdružení, například českobudějovický hokejový klub HC STS Chvojkovice-Brod, hokejbalový oddíl z Plzně či pražský šachový oddíl.