Sem tam se někdo zastavil v expozici EXPO KANÁL ve stodole domu čp. 13. Dole pod bývalou starou lesovnou na pódiu probíhaly nějaké přípravy, před pódiem byly rozestavěné lavice, ve stánku už byly připravené sladké i slané laskominy. Jano Stanek v modré zástěře s nápisem HASIČI roztápěl gril i vedlejší mobilní ohniště. Asi o půl dvanácté již dřevěná socha plavce Hynka třímala v rukou modro-bíle pruhovanou schwarzenberskou vlajku připevněnou na dlouhé tyči plavebního háku. U stodoly se objevila modro-bílá vlajka s kloboukem, plavebním hákem a jedním polem voru – to je vlajka Mezinárodní asociace plavců dřeva IATR.

Ve dvanáct už hrála country kapela, kterou jeden z muzikantů – Martin Hrbek s podivnými houslemi, obyvatel Jeleních Vrchů a zároveň starosta obce Jelení Vrchy představil jako Bouďáky – Hiršperáček. Vedle něj na kytaru hrál a zpíval další hiršperský občan Pavel Čolek Okřina a další dva jejich kamarádi. Začal Hiršperský den, sousedská slavnost, kterou připravili hiršperští, jak o sobě mluví ti, co na Jeleních Vrších nedaleko Nové Pece bydlí. Hiršperáček se staral o zábavu hiršperských i přespolních.

Představili se jako dobří hostitelé, nabízeli posluchačům, kolemjdoucím či kolemjedoucím něco k zakousnutí, něco k pití, od grilu to vonělo kouřem z dřevěného uhlí a grilovaným masem. Jmenovaný Jano Stanek se stal vedoucím „grilovacího oddělení“ hiršperského stánku, staral se i o oheň na nedalekém ohništi, kde si mohli návštěvníci opéct buřty. Kdo chtěl, vzal si, či nechal si nandat porci, kdo chtěl, vhodil příspěvek hostitelům. Ke stánku si došli i ti, kteří vypadali, že se jen tak zastavili, nebo ti, kteří čekali na ukázku plavení dříví.

Čtyři a půl kilometru silnice z Volar na Lipno mezi Želnavou a Záhvozdím opravuje firma Swietelsky stavební za provozu. Do úseku nesmějí jen nákladní auta. Ostatní projíždějí kyvadlově.
Mezi Želnavou a Lipnem projedou jen osobní auta, opravují tam silnici

Před osmnácti lety tehdejší majitel bývalé staré lesovny Miroslav Hrbek, bývalý voják, svolal do obýváku čtveřici, ve které byli Pavel Štětina, tenkrát starosta, Hynek Hladík, ten se již léta zabýval Schwarzenberským plavebním kanálem, Vlaďka Kunešová, výtvarnice a Zdeněk Přibyl, novinář. Na úvod jim řekl: „Mám dům vedle plavebního kanálu, okolo chodí a jezdí spousta lidí. Řada se jich ptá, „kde je tady ten kanál?“ a oni u něj stojí. Mám tu stodolu plnou nepořádku, já ji vyklidím, udělám plastický stůl (tím myslel plastickou mapu okolí Schwarzenberského plavebního kanálu, vojáci mají trochu jiný jazyk), vy udělejte expozici o plavebním kanálu. Nakonec zhotovení plastické mapy objednala obec u odborné firmy, která již podobnou mapu udělala do muzea do Chvalšin, Hynek vybral fotografie, napsal texty, Vlaďka vše výtvarně zpracovala, Zdeněk informoval veřejnost. Tak vznikla expozice EXPO KANÁL.

Vlastně proti stodole s expozicí je umístěna dřevěná socha Plavce Hynka. Tu dostal v roce 2019 Hynek Hladík ke svým sedmdesátinám. A o půl třetí stál Hynek Hladík vedle Plavce Hynka a povídal zajímavosti z historie plavebního kanálu, který se stal v roce 2014 součástí národní kulturní památky Šumavské plavební kanály (spolu s Vchynicko-tetovským plavebním kanálem a plavební úpravou Kaplického potoka, který vytéká z Boubínského pralesa a ústí u Lenory do Teplé Vltavy). Povídal i o plavcích z Čech, kteří pravidelně chodili do Horních Rakous do ústí řeky Große Mühl do Dunaje, aby tam těžce pracovali při vytahování plaveného dřeva ze Šumavy z vody a jeho přípravě na další dopravu na lodích do císařského hlavního města Vídně. Po těžké celodenní práci večer vytáhli ze zavazadel přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, pak se hrálo, zpívalo a tancovalo. To bylo v 19. století. Práci i zábavu plavců připomněl folklorní soubor Libín-S Prachatice svým projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který v sobě propojuje folklor a plavení dřeva.

Malíři, instalatéři i elektrikáři pracují v těchto dnech v prachatické nemocnici. Část pokojů na chirurgii už je nově vybílená, na operačních sálech se pracuje na nové obložení a světlech.
Do prachatické nemocnice se nastěhovali řemeslníci

Plavení dřeva je prastarým řemeslem, zmínka o plavení dřeva je i v bibli, je či bylo rozšířeno po celém světě, plavecké spolky sdružené v Mezinárodní asociaci plavců dřeva IATR navrhly plavectví k zápisu na seznam nehmotného světového kulturního dědictví lidstva UNESCO. O zápisu by mělo být rozhodnuto v prosinci na zasedání v marockém Marrakeši. Během povídání se zaplnil plavební kanál vodou, plavební ředitel Hynek Hladík přečetl svůj třetí letošní plavební rozkaz, vyzval k zapojení se do plavení především děti. Slíbil jim, že ti, co budou pomáhat, dostanou diplom plaveckých učňů. A pak už cákala voda, jak dopadala polena a štěpiny na hladinu, děti se snažily.

Zkušení plavci pak zvedli stavidla a dřevo se rozběhlo ke svému dnešnímu cíli. Po plavení pak plavební ředitel určil poklepáním loveckým tesákem na ramena 36 plaveckých učňům, kterým předal diplom, učebnici a placku (odznak) plaveckého učně. Diplomy převzaly děti Českého Krumlova, Českých Budějovic, Klatov, Kralup, Merlína, Načeradce, Nové Pece, Prahy, Týna nad Vltavou, Vídně, Vlašimi a z Volar. Hiršperský den pokračoval. Hráli a zpívali Bouďáci – Hiršperáček, jedlo se a pilo.

Příští událost na Schwarzenberském plavebním kanálu zarámovaná muzikou se bude odehrávat na rakouském úseku u potoku Schrollenbach 3. srpna od 13 hodin, plavení bude opět od půl třetí. Nebojte se, není to někde daleko, dokonce od břehu Lipenského jezera je právě ze všech míst, kde se plaví dřevo, nejblíž.

Jedna z nejvýše položených vesniček v jižních Čechách s 97 stálými obyvateli je doslova balzám na duši. Lze navštívit okolní lesy, vystoupat na vrchol Boubínského pralesa a objevovat i další krásy.
Kubova Huť a Boubín nabízí hned několik nej. Pobyt zde je balzám na duši