Jak dlouho se již věnujete svojí profesi a jak dlouho jste ředitelem gymnázia?
Kantorské profesi se věnuji od roku 1977, od roku 1979 na Gymnáziu v Prachaticích. Ve funkci ředitele školy jsem potom od roku 1992. Pro zajímavost – jedny schody šlapu (myšleno již od dob žákovských či studentských) už přes čtyřicet let a shodou okolností jsem včera zjistil, že mě „trumfla“ jedna má kolegyně, která má tu čest již přes padesát let.

Přemýšlel jste někdy o tom, že byste dělal něco jiného než učitelskou profesi a nechtěl jste s tím někdy „seknout“?
Ne. Spíše přemýšlím o tom, proč někdo změní zaměstnání několikrát a někdo ani jednou. To ale myslím dobrovolnou změnu, ne tu vynucenou. Přemýšlím také nad tím, proč já patřím mezi ty druhé. Možná je to proto, že pořád ještě není všechno hotovo… Ale „seknout s tím“, to ne. Když už, tak s něčím nebo s někým.

V dřívějších dobách patřila profese učitele mezi ty nejváženější. Vnímáte v dnešní době nějaký rozdíl? Kdo si myslíte, že se na tom podílí více – učitelé, nebo jejich žáci?
Nevím přesně, které dřívější doby máte na mysli, ale jestli myslíte ty doby co já, tak bohužel nemohu sloužit vlastní vzpomínkou. Jestli je nějaký rozdíl, a to zřejmě je, tak se na něm určitě nepodílí žáci. Na váženosti učitele se podílí především jeho osobnost, vzdělání, morálka, odborná zdatnost a také zaujatost pro jeho profesi. K tomu, aby pedagog takový byl, a aby již s takovými předpoklady do školy vstupoval, musí mít předpoklady vytvořené i společností. Jaké, to asi uhádnete sám.

Jaký máte názor na využívání moderních prostředků ve vyučování – například interaktivní tabule? Na vysokých školách jsou běžnou součástí vyučování třeba laptopy. Jak to vypadá na gymnáziu a jak to vnímáte?
Odpovědi na tyto dvě otázky spojím do jedné. Technické prostředky pro podporu výuky jsou samozřejmě velikou pomocí. Ale musí se dát veliký pozor, aby se jejich využívání nestalo cílem, či aby nenahradily mezilidskou komunikaci. Má zkušenost říká, že myšlenka, či dokonce jen slovo, vyřčené ve správnou chvíli na správném místě, nahradí jakoukoliv techniku.

Jaký je váš názor na kauzu „Státní maturita“?
Názorů je mnoho, takže ten můj. Ale opravdu ve zjednodušené podobě. V polovině devadesátých let, i z popudu Asociace ředitelů gymnázií České republiky, začalo ministerstvo řešit, co si počít s překotně narůstajícím počtem maturitních oborů, především na odborných školách. Vznikla myšlenka, že by se tato tendence mohla dostat pod kontrolu pomocí centrálně zadávané maturitní zkoušky, a že by možná šlo jejích výsledků použít pro přijímací řízení na vysoké školy. Uvědomme si, že tenkrát se na vysoké školy dostávala necelá polovina zájemců, pokud si dobře pamatuji. Nyní přeskočím patnáct let dohadování – a jaký je výsledek? Vysoké školy si do přijímacího řízení mluvit nenechají, míst na vysokých školách je už pomalu více než maturantů, dvojúrovňová maturita úspěšně zamlžuje srovnávání úrovně jednotlivých škol, obsah a logistika zkoušky nabubřely do takových rozměrů, že je vážná pochybnost o bezpečné realizaci a interpretaci výsledků. Nějak se mi ve finále vytratilo naplnění původních cílů. Možná, že už zbyl jediný argument pro – vždyť už to stálo tolik peněz a tolik úsilí a práce…

Na gymnáziu v Prachaticích prý přestalo před lety zvonit. Plánujete, že by někdy zvonit začalo?
Nikdy neříkej nikdy, ale já doufám, že ne. Šetří se tím sluch. A je to k ničemu.