Sami hledají odpovědi na otázky a vybrali si, kdo jim na ně odpoví. Dnes odpovídá Martinu Debnarovi učitel prachatického gymnázia a prachatický zastupitel Jan Klimeš.

Vaší výukou už prošly stovky prachatických gymnazistů. Vzhledem k tomu, že učíte už zhruba třicet let, můžete porovnávat. Změnili se žáci za tu dobu, co učíte? Vzpomínáte minulé žáky s trochou nostalgie?
Mluví se o tom hodně a na žáky ze svých pedagogických začátků samozřejmě asi vzpomínají všichni kantoři. Domnívám se, že se hodně proměnila společnost celkově, takže je jasné, že se proměnili i studenti.

Můžete být trochu konkrétní? V čem ty změny vidíte a když byste je měl hodnotit, jsou spíše k lepšímu nebo k horšímu?
Podle mého názoru, že odlišnost dnešních studentů od žáků z počátku mé kariéry souvisí s problémem autorit. V dnešní době se rodiče zříkají své odpovědnosti za výchovu dětí a učitelé jsou tlačeni do pozice, kdy by je měli nahradit. To ale samozřejmě není možné. Navíc pro to není uzpůsobená ani legislativa, takže bloudíme v kruhu.

Ještě před několika lety se na čtyřleté gymnázium přijímalo pouze po absolvování přijímacích zkoušek. Myslíte si, že fakt, že zkoušky dnes nemusejí žáci absolvovat, se projevuje na jejich kvalitě?
Na osmileté gymnázium se stále ještě přijímací zkoušky vypisují a myslím si, že je to na kvalitě studentů přijímaných do primy znát. Problém čtyřletých oborů se bohužel netýká jen gymnázií, ale středních škol všeobecně. Dnešní systém je nastavený tak, že se školy přetahují o každého jednoho žáka. A to samozřejmě ovlivňuje i požadavky na ně kladené.

Nemohu se vás nezeptat na váš pohled na státní maturity. Přece jen okolo nich panuje každý rok nejistota a to jak ze strany studentů, kteří nevědí, co se budou muset naučit, tak i pedagogů, kteří si nejsou jisti, co se bude žádat od nich. Jak je vnímáte vy?
Podle mého se nemění to, co žáky musíme jako učitelé naučit. Naším úkolem je připravit je tak, aby u zkoušek obstáli. Co se ale týče státních maturit jako takových, začalo se o nich mluvit už zhruba před deseti lety. Tehdy jsem ty snahy vnímal optimisticky. Dnes se domnívám, že ty záměry a cíle, které byly v rámci státních maturit definovány tehdy, se od těch nynějších hodně liší. Doufám jen, že podpisem novely školského zákona před dvěma dny dal pan prezident studentům opravdu větší jistotu, alespoň na dva roky dopředu.

Mluvil jsem s vámi do této chvíle jako s pedagogem. Co ale děláte ve svém volném čase?
Na prvním místě musím samozřejmě říci, že působím jako zastupitel města Prachatice, což je další z činností, na které se snažím svědomitě připravovat. A je také o mě asi celkem známo, že hodně svého volného času věnuji myslivosti, což souvisí také s mou oblibou pohybu ve volné přírodě. A s myslivostí souvisí také můj vztah ke kynologii, které se teď bohužel věnovat nemohu, protože můj dlouholetý psí partner před nějakou dobou odešel. Je ale pravděpodobné, že na jaře se tahle situace znovu změní. Samozřejmě se také musím udržovat v kondici, takže rád pracuji na zahrádce. Co se týče sportu, musím se přiznat, že mu moc neholduji a například kolo už jsem nevytáhl několik let. Blíží se ale zimní sezona a já jsem manželce slíbil, že až napadne sníh a bude dostatek volného času, vyrazím s ní alespoň na běžky.

Máte rád přírodu. Jaká jsou vaše nejoblíbenější místa v okolí Prachatic? Prozradil byste nějaké z nich a pozval byste tam třeba některé čtenáře Deníku? Čím jsou ta místa výjimečná?
Asi vás trochu zklamu. Samozřejmě mám v okolí Prachatic nějaká hodně oblíbená místa, která souvisejí s mým výkonem myslivosti. Opravdu nerad bych tam ale někoho z pochopitelných důvodů zval. Domnívám se, že kdybych ta místa prozradil, mohla by přijít o to, co dávají mně osobně. A to bych byl nerad. Přeci jen bych ale čtenářům několik tipů na výlet dal, i když se netýkají těsné blízkosti Prachatic. Chápu ale sám sebe nejen jako prachatického, ale jihočeského patriota. A podle mého jsou poněkud stranou naší pozornosti Novohradské hory, například Hojnou vodu a Kraví horu. Zvláště z Kraví hory jsou nádherné výhledy, které se v mnohém liší od toho, co známe ze Šumavy. Je odtud především nádherný výhled do vnitrozemí. Na Hojné vodě je potom jedno takové poutní místo se zvonicí, které také stojí za návštěvu. Z toho místa přímo sálá energie.

A nějaké místo poblíž Prachatic byste opravdu nedoporučil?
Vlastně ano. Podle mě za návštěvu určitě stojí poutní kaple Panny Marie Lurdské v Chrobolech. Také tohle místo má podle mého názoru veliké množství energie, jako asi mívala stará místa keltských druidů.

Ještě bych rád mluvil o vašem psu Karovi. Jak se cítí myslivec bez svého psa?
Musím říci, že Karo byl mimořádný pes a naposledy dohledával v šestnácti letech, kdy už byl téměř hluchý a slepý. Dožil se nejvyššího věku ze všech psů chovatelské stanice, ze které pocházel. Před nějakou dobou jsem střelil divočáka, kterého jsme dohledávali bez něho, což se nám naštěstí podařilo. Ale řeknu vám, pes je pro myslivce opravdu partner, a myslivec bez psa? To není ono…

Příště bude na otázky Jana Klimeše odpovídat členka týmu ŠuTri Prachatice Barbora Hlaváčová.

Ptá se:
Martin Debnar
V letošním roce oslavil dvacáté narozeniny. Byl vyhlášen nejúspěšnějším sportovcem Prachaticka roku 2011. Loni skončil 16. na MS a 4. na ME. Studuje na brněnském vysokém učení technickém chemickou fakultu. Bydlí v Husinci. Ještě v letošní sezoně závodil za ŠuTri Prachatice, jedná se o přestupu do EKOLu Brno.

Odpovídá:
Jan Klimeš
Narodil se v roce 1955. Od roku 1988 učí na prachatickém gymnáziu, předtím učil na základních školách v Prachaticích. Učí společenské vědy a dějepis. Je prachatickým zastupitelem. Mezi jeho záliby patří především myslivost a s ní spojený pobyt v přírodě, rád také pracuje na zahradě. Je ženatý a má dvě dcery.