Právě jim je věnována nejnovější výstava v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích s příznačným a všeříkajícím názvem Klauni.


Výstavu zahájila slavnostní vernisáž v úterý 19. května za účasti zástupců Národního muzea Praha, pod nějž prachatické muzeum spadá, a samozřejmě osobností, které jsou s českým cirkusem nesmazatelně spjaty. A mimochodem, i s jejich jmény se návštěvníci nejen na nové výstavě zprostředkovaně setkají.

Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích zahájilo v úterý slavnostní vernisáží novou výstavu věnovanou klaunům.
Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích je v současnosti nejdále položenou pobočkou Národního muzea Praha. Martin Sekera, zástupce generálního ředitele Národního muzea Praha a ředitel knihovna národního muzea měl pro svou návštěvu při zahájení výstavy i čistě osobní zájem. „Nikdy jsem ke klaunům příliš nepřilnul. A to ani v dětství, kdy jsme chodili s rodiči do cirkusu, ani v dospělosti. Až teprve teď, když se začíná blížit stáří, začal jsem pátrat po tom, co to vlastně klaunství je. A zjistil jsem, že se v něm vlastně vůbec nevyznám," vyznal se ze svých pocitů a zájmu ke specifické cirkusové profesi zástupce Národního muzea Praha. „Z mého pohledu je tedy tato výstava dobrodružná a poznávací," dodal Martin Sekera.


Nová výstava podle jeho slov pak může splnit mnohá očekávání a nabídnout i odpovědi na řadu otázek. „Dá se nekonečně dlouho rozumovat o tom, jaký je rozdíl mezi klaunem a šaškem, je toho plná literatura, divadlo a písničky, ale myslím si, že se na výstavě, kterou dělali odborníci z našeho divadelního oddělení a především Hanuš Jordán jako specialista na cirkusovou problematiku, dozvíme, co v klaunství hledáme, a co očekáváme, že bychom mohli objevit a nalézt," dodal.


Po zašlých časech života v maringotkách, po výstavě, která byla zaměřena ke kouzelníkům, k tomu, jak naši artisté vyjížděli do světa, se tentokrát chtěli tvůrci nové výstavy popasovat s hledáním odpovědí na otázku, kdo jsou vlastně klauni.


Podle autora výstavy Hanuše Jordána je ale otázek spojených s klauny a klaunstvím mnohem víc. „Je klaun jen ten člověk, který má směšně namalovanou tvář a směšný kostým? Co se skrývá v klaunství? Jací byli klauni například v první třetině devatenáctého století, jak klauni fungovali v našich soukromých cirkusech a jak to s nimi bylo v době státního cirkusu personifikovaného jménem cirkusu Humberto," říká Hanuš Jordán.

Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích zahájilo v úterý slavnostní vernisáží novou výstavu věnovanou klaunům.
Při hledání odpovědí ale mnoho návodů člověk nenajde. „Protože všichni googlíme, a do negooglí, tak určitě čte, tak jste se před tím možná chtěli dozvědět více, ale zřejmě ani vy jste toho mnoho nenašli. Klauny se totiž vyjma historika Jana Brabce, který také dost často překládal francouzskou literaturu, jste se toho moc dočíst nemohli," připouští autor výstavy Klauni.


Dnes by se mohla řada lidí domnívat, že klauni jsou na ústupu a téměř před zánikem. „Ale ono tomu tak není. Stejně jako v každém umění, všechno je založeno na osobnostech, na dovednostech. A právě ony osobnosti české klauniády chceme předvést, ovšem v kontextu s klauniádou světovou," doplnil Hanuš Jordán.


O tom, že v současnosti patří Muzeum české loutky a cirkusu především klaunům, nenechá nikoho na pochybách jeho figurína hned po vstupu do muzea. I tento klaun má mezi vystavenými exponáty svůj zvláštní příběh a svým způsobem není jen pouhou dekorací k cirkusovému prostředí. On totiž z cirkusu skutečně pochází. „V cirkusovém prostředí musejí lidé zvládat mnoho řemesel. Jedna výborná artistka doby minulé nám tedy jednou řekla: Nechcete, abych vám toho klauna udělala? A stalo se. A jsem rád, že mezi námi mohu tvůrkyni toho klauna, paní Jaroslavu Ferchländerovou, jejíž umělecké jméno Madam Rasüna je mimochodem také v naší cirkusové expozici, uvítat. Takže takto se nám krásně propojuje klaunská tématika se světem cirkusu," doplnil Hanuš Jordán.


Jeho slova o tom, že nejen lidé od cirkusu, ale především klauni musejí být lidmi devatero řemesel, bezezbytku potvrdil hned vzápětí svým vystoupením hudební klaun Fugíno. „Když chce být někdo dobrým moderátorem, musí se naučit moderovat, když chce být někdo dobrým zpěvákem, musí umět dobře zpívat, kdo chce být dobrým žonglérem, musí se naučit dobře žonglovat. A když chce být někdo dobrým klaunem, tak musí umět všechno," uvedl své vystoupení hudební klaun.

Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích zahájilo v úterý slavnostní vernisáží novou výstavu věnovanou klaunům.
Jak již bývá u Muzea české loutky a cirkusu zvykem, návštěvníkům se nenabízí pouze řada vystavených exponátů, ale dostanou i šanci vžít se do prostředí a lidí, které jim výstavy představují. I tentokrát se tak mohou návštěvníci bez rozdílu věku stát na malou chvíli klauny, byť pouze paruka a červený nos nedělají klauna klaunem. Cirkusový svět a klauny přibližují zájemcům také filmové produkce. „Součástí výstavy jsou například dnes již historické a od roku 1967 dosud nepublikované filmy, které si ještě na filmový pás zhotovila tehdejší Československá televize," poznamenal Hanuš Jordán.


A filmové ukázky nejsou k vidění pouze pod střechou, ale také ve sklepení muzea. Ty ovšem poukazují na poněkud odlišnou roli klaunů v současné populární kultuře. Díky vedoucímu divadelního oddělení a komisaři výstavy Vojtěchu Poláčkovi mohou dospělejší návštěvníci nahlédnout do filmového a televizního a literárního světa, který vytvořil fenomén zlého klauna. Ať už to bylo komiksové ztvárnění a následně i filmová adaptace postavy padoucha Jokera v Batmanovi, nebo dnes již klasický hororový snímek To, který vznikl jako filmová adaptace stejnojmenného románu Stephena Kinga.