Získala nejvíce hlasů na internetovém portále Krásná XL 2014. Umístila se tak mezi sedmi oceněnými, které převzaly korunku v divadle Hybernia, kde se konal druhý ročník soutěže. 

Jana StejkozováŽije s manželem v Blažejovicích u Zbytin na Prachaticku. Má tři syny, nejstaršímu je 15 let a je podle ní zodpovědný za to, že se do soutěže přihlásila. Mladším dvojčatům je pět let. Pracuje jako kadeřnice ve Volarech.


Máte za sebou finálový večer. Kdy pro vás vlastně celá soutěž začala?
Na casting jsem jela 22. března do Prahy. Můj syn Vašík měl patnácté narozeniny a jel se mnou jako moje největší opora.Celkem nás bylo asi sto padesát, z toho počtu pozvali třicet účastnic na semifinále, kam jsem jela i já a vybrali dvanáct finalistek a dvě náhradnice. Já byla jednou z nich.


Tím, že jste se stala finalistkou, pro vás ale byly předchozí měsíce hodně netradiční. V čem?
Hlavně v tom, že jsem si splnila svůj sen. Dostat se do finále, to bylo něco, v co jsem vůbec nedoufala. S dvanácti finalistkami a organizátory jsem následně absolvovala i několik soustředění. To byla úplně nová zkušenost.


V sobotu ale přišel váš den D. Jak vypadal?
Pilně jsme trénovaly úvodní choreografii a módní přehlídku v nových, nám neznámých prostorech divadla Hybernia. Kupodivu jsem byla celkem klidná, jen lehce zkoprnělá. Přijeli tam za mnou kamarádi, kapela Václava Smolíka Šumavští Šumaři, kteří mne doprovázeli při volné disciplíně, a všichni mi po celou dobu v zákulisí byli velkou oporou. Kluci z kapely, včetně manželky kapelníka, mi pomáhali zbavit se trémy a odreagovávali mne svými vtípky, za to jsem jim z celého srdce vděčná.


Byla jste nervozní?
Hodiny rychle ubíhaly, začátek finálového večera se kvapem blížil a tep v těle se zrychloval. O to, abychom byly všechny krásné, se staraly tři vizážistky. Práce však měly hodně, a tak jsem se chopila svého řemesla kadeřnice a učesala tak sebe a pomohla i ostatním finalistkám, které to potřebovaly, i to mi v tu chvíli pomohlo od nervozity. Pak už jen rychle vklouznout do šatů, připnout soutěžní číslo 2 a ve vysokých podpatcích seběhnout dolů a čekat, až přijde náš, hlavně pak můj, čas.


Jak to vypadalo na pódiu?
Galavečer začal motokrosovou show a pak už jsme šly na řadu my. Začala úvodní choreografie, první podzim, pak zima, a pak konečně jaro, kde jsem byla i já. Než jsem vyšla na pódium, myslela jsem, že tohle nemohu přežít. Srdce mi bouchalo jako o závod a nemohla jsem popadnout dech, ale hned, jak jsem vešla, ozval se potlesk a jásot přátel, všechna tréma ze mne rázem spadla. Z Volar jsme vypravili autobus, kterým přijelo asi 42 fanoušků na můj velký večer. Musím jim za vše moc poděkovat, protože nastolili výbornou atmosféru všem finalistkám, nejvíc pak samozřejmě mně, takže jsem si docela připadala jako v domácím prostředí. Zbytinské Baby dokonce nenechaly nic náhodě a podpořily mne svou účastí v krojích, čímž mi udělaly obrovskou radost.


Už dopředu jste avizovala, že máte strach z rozhovoru, jak vypadal?
Snad jsem to zvládla. Nač se mne Petr Vacek ptal, netuším. Strach udělal své a já mám z těchto pár minut okno, aniž bych požila kapku alkoholu. Pamatuji si jen to, jak jsem zaslechla někoho z přátel z hlediště, jak povídá: „Chudák Janička, podívej, jak se celá klepe." Jak to bylo za mnou, pospíchala jsem do zákulisí,kde mne opět čekala má nejmilejší kapela ze Šumavy a ti mne ujistili, že jsem vše řekla dobře a neztropila žádný trapas. Ještě, že jsem je tam měla.Opět mne v rychlosti nahodili do pohody a já si pak už celý večer jen krásně užívala.


Byla náročná volná disciplína a módní přehlídka?
Tu jsme všechny zvládly na výbornou a po pár vystoupeních hvězd z muzikálu Sněhová královna následovala volná disciplína. Nechápu, co se stalo, ale byla jsem téměř bez trémy. Určitě to bylo tím, že za mnou stála výborná kapela, na kterou jsem se mohla spolehnout a přede mnou moje velká rodina ze Šumavy, od první po sedmou řadu hlediště, která mne v tom nenechala a pěla lidovou píseň „Ty Zbytinský luka" se mnou. Nádherný a opravdu nezapomenutelný pocit. Moc mne to bavilo a nejraději bych si zazpívala ještě jednu, ale musím přece nechat prostor i ostatním.


Poté jsme všechny čekaly, až začneme módní přehlídku ve svatebních šatech, která měla následovat, ale pan Vacek cosi povídal, nikdo z nás ho pořádně nevnímal, jelikož jsme řešily, aby nám někdo nestoupl na vlečku u krásných svatebních šatů. Až najednou slyším pana Vacka, jak vyhlásil mé jméno, trochu v rozpacích, netušíc proč tam jdu, jsem vykročila a až dle jásotu přihlížejících mi došlo, že jsem něco asi vyhrála. Zdálo se to nekonečně dlouhé, ale byla to jen chvilička, když jsem konečně pochopila, že jsem vyhrála cenu, pro mne nejkrásnější, protože si mně zvolili lidé prostřednictvím internetu.


Byla jsem šťastná, že mám na hlavě krásnou korunku a kolem sebe lidi, kteří mne opravdu milují takovou, jaká doopravdy jsem, i s nedostatky, které mám a které má každý z nás.


V zákulisí jsem ceny odložila a následovala přehlídka svatebních šatů a závěrečné defilé. Na jeho konci byla vyhlášena hlavní tři místa Miss Prima křivka 2014. Všem třem jejich umístění moc přeji a věřím, že královna nás bude dobře reprezentovat v Karibiku. Vím, že někteří mí přátelé se cítili ukřivděně, že jsem ta první a jediná nebyla já, ale věřte, že je to tak velká zodpovědnost a dřina, že ji moc ráda přenechám ostatním.


Co plánujete dál?
Mé místo je tady na Šumavě, se svojí rodinou, přáteli a má práce kadeřnice mne baví, tak proč to měnit? Však nikde není psáno, že si někdy neodběhnu ze všedního stereotypu do Prahy. Pokud jsem nějakým způsobem někoho zaujala, jistě se mi ozve sám. Bylo mi ctí nahlédnout do světa modelingu, hodně mi to dalo, spousty věcem jsem se odtud naučila. Poznala jsem hodně zajímavých a krásných lidí a získala nová přátelství. Určitě budu mít nač vzpomínat, protože na takové události v životě se určitě nezapomíná.