Před tuctem let ho jako odložené robě našel knížecí hajný, v ruinách Švédy dávno vypáleného a nikdy neobnoveného mlýna, a protože bylo svatého Josefa, dostal jméno po otčímovi Páně.Vitějovičtí občané jej pak vzali mezi sebe a vždy v pondělí se stěhoval od chalupy k chalupě, kde za stravu a byt vykonával různé domácí a hospodářské práce.Té předjarní soboty, zrovna byl svátek svatého Josefa, se Sepp s rychtářem vypravili na obecní louky pod Osuli, aby prošli pastviny před nastávajícím vyhnáním dobytka. Sníh dávno slezl, skřivan šveholil nad polem a rychtář nenápadně vyzvídal od malého Seppa, co kde viděl a zaslechl při svém putování po vitějovických staveních. Když se před polednem při probírání domácích drbů vraceli cestou kolem Stejkozovic křížku na Běleckém rozcestí domů, ani by si možná nevšimli starce, který se s čímsi lopotil ve stráni u cesty. S dlouhým bílým vousem a prapodivným hábitem připomínal obrázky z misálu, co Sepp v kostele držíval při nedělní bohoslužbě. Jenže zrovna svatá Markéta z věže vitějovického kostela odbíjela poledne, a tak se oba zastavili, společně smekli čapky a odříkali polední modlení. Pomohli neznámému muži odvalit kámen, který se během zimy svalil na vyvěrající pramínek, prohodili pár zdvořilostních frází a ubírali se po svém.Den plynul jak měl, přišel večer a v rychtářovic stavení se po celodenní lopotě chystali na kutě. Chystal se i Sepp. Jenže spaní neměl valné. V noci na něj přišla horkost a bolení a ráno vůbec nedokázal vstát z postele. V poledne pak bylo ještě hůř a navečer se rychtář pomalu chystal za zvoníkem, že bude muset rozhoupat Barborku, aby se rozloučila s chlapcovým žitím. Jak smutně kouká na bezvládné klukovo tělo, vzpomněl na sobotní setkání nad pramenem. Ještě chvilku mlčky postával, dumal, pak popadl džbánek, lucernu a hůl a aniž by něco vysvětloval vystrašené ženě, vyrazil do tmy. Když se po dvou hodinách vrátil, otřel pramenitou vodou umírajícímu rty a opatrně omyl tvář. Ten otevřel oči a po chvíli hltavě pil žíznivými doušky. V pondělí posnídal trochu žitné kaše, v úterý vyskočil z postele a sotva minul týden, nikoho by nenapadlo, že malý Sepp jen tak tak zrovna utekl hrobníkovi z lopaty. Sepp nezapomněl, komu vděčí za své uzdravení a nad studánkou, kde potkali onoho neznámého starce, pověsil na skle malovaný obrázek s otčímem Páně. Když v kraji řádila cholera, chodili Vitějovičtí ke studánce, a přestože v okolí padali lidé jak mouchy při prvním mrazíku, u nich ve vsi ta strašná nemoc Barborku nerozhoupala ani jednou.Jaroslav Pulkrábek