Během dne roztál, jenom v místě, kde později byla kaple postavena, zůstal trvale. V padesátých letech minulého století byla srovnána se zemí a v roce 2006 pak znovu společně s křížovou cestou vystavěna ve stejné podobě jako ta původní.
Cestovat v dávných dobách Šumavou nebyla nikdy procházka. Cesty byly ve špatném stavu, stavěné pro volské a koňské potahy. V řídce osídlených horách o nebezpečí nebyla nikdy nouze. Byl konec září. Na Šumavu se vrátilo teplé pozdní léto. Na cestách byly ještě nevyschlé lokáče po nedávných deštích. Horské potůčky se opět vrátily do svých staletých koryt. Brzy z rána vyjel z bavorského Freyungu se svojí rodinou obchodník za nákupem různých výrobků do známého Františkova.
Koně si bujně pohazovali hlavou a na otýpkách sena na koňských houních se spokojeně usadila obchodníkova žena s dceruškou, která byla slepá. Dcerka se velmi radovala z dlouhé cesty.
Bylo to poprvé, kdy jí rodiče s sebou vzali. Řinčení postrojů, šum lesa, zpěv ptáků a zurčení potůčků a k tomu vyprávění matky, která barvitě líčila kraj, kterým projížděli, to vše vstupovalo do duše nevidomé. Bylo to stejně krásné a pro dívku představivé, jako za dlouhých zimních večerů, kdy maminka předčítala z modlitebních knih, nebo starých kalendářů.
V pozdních odpoledních hodinách, kdy projížděli nevelkou osadou Zahrádkami, začaly nepříjemně vrzat loukotě v zadním kole. Vypadlý kovový hřeb byl nahrazen novým a vůz se znovu rozjel k blížícímu se cíli.
U křížové cesty a kaple sv. Anny před Borovými Lady obchodník zastavil. Všichni, jako správní křesťané, se pokřižovali a krátkou modlitbou poděkovali sv. Anně za dosavadní zdárný průběh cesty.
Poté se koňský povoz rozjel, ale ujel jen pár metrů, kdy prudký náraz na kámen způsobil značné poškození kola, které již předtím způsobilo malé zdržení na Zahrádkách.
Nezbývalo, než jej sejmout z nápravy a opravit v nedalekém ferchenhaidském mlýně. Žena s dcerou zůstaly u kaple a vroucně se modlily, aby jim bylo pomoženo.
Zapadající sluníčko naposled svými paprsky pozlatilo celý kraj a ozářilo celou kapli. Tu náhle při modlitbě slepá dcerka zvolala: „Maminko, vidím na oltáříčku namalovanou paní.“ Slepá dívenka začala vidět.
Běžely s matkou naproti do nedalekého mlýna právě, když otec vyvaloval před sebou zrovna opravené kolo. Dcerka již zdálky na svého otce volala: „Tatínku, tatínku, já vidím! Svatá Anna mne uzdravila.“
Dívka se ke kapli znova vrací jako dospělá žena. Když se v roce 1912 konal světový eucharistický kongres ve Vídni, žena při zpáteční pěší cestě z Vídně putuje k ferchenhaidské kapli, aby sv. Anně poděkovala za uzdravení.

Karel Petráš