Na rodinu během krize nebyl čas, bylo nutné jednat. „Bohužel jsem mnoho času neměl. Prakticky jsem v tomto období nespal. Nedostal jsem se ani do Českých Budějovic, protože nebyl možný volný pohyb,“ upřesnil ministr Adam Vojtěch.

Po celou dobu nouzového stavu tak setrvával v Praze. „Pracovali jsme i o víkendech, téměř tři měsíce jsem neviděl ani vlastní rodiče, komunikovali jsme pouze prostřednictvím telefonu,“ přiblížil.

PŘIJELA ZA NÍM

Největší oporou se stala jeho žena, i když se moc nepotkávali. „Velmi mě podporovala, dokonce za mnou přijela do Prahy a přestože jsme se moc neviděli, byl jsem rád, že na mě někdo čeká. I když jsem chodil domů třeba až ve dvě hodiny ráno, tak mě její přítomnost velmi těšila,“ vysvětlil ministr.

Hudba a kultura mu jako jeho velké koníčky chyběly. „Stále zpívám s budějovickou kapelou, nemohly se konat plesy ani žádné jiné kulturní akce, což pro mě znamenalo dlouhé období půstu. Hudba mi chyběla jako duševní hygiena, proto se těším na obnovení akcí a že se život vrátí do normálních kolejí,“ dodal Adam Vojtěch s dovětkem, že už s kapelou plánují první zkoušky.

ŽIVOTNÍ ZKUŠENOST

Když nastoupil do funkce ministra zdravotnictví, nemohl tušit, že bude čelit takové hrozbě. „Opravdu jsem nepředpokládal, že mě něco takového potká. Je to velká životní zkušenost. Kolegové říkají, že jsem díky tomu získal určité ostruhy. Určitě to bylo k něčemu dobré,“ míní.

Uplynulé období přirovnal k zátěžové zkoušce krizového řízení. „To člověk jen tak nezažije. Doufám však, že v budoucnu se nám již taková situace vyhne,“ dodal Adam Vojtěch.

ZA SVOU PRACÍ SI STOJÍ

Rezignaci přes velký tlak opozice nezvažoval. „Opozice vždycky tlačí, jsou to takové politické půtky. Měli bychom se dívat na celkovou situaci a my ji zvládli plošně, nejen v jižních Čechách, které na tom byly v rámci republiky nejlépe. Za svou prací si stojím, “ uzavřel s tím, že i v porovnání s jinými státy jsme se s pandemií vyrovnávali a bojovali výborně.