A že to trvalo tak dlouho? I to má vysvětlení. Pak Keclík totiž vozí cestující na linkách pouze po Prachaticku. „Čas od času dostane linku například do Českých Budějovic. Na upřesnění musím dodat, že ty kilometry najezdil na silnicích po jihu Čech,“ vysvětlil Jan Fencl, hlavní dispečer ČSAD Autobusy v Prachaticích.



Povolání řidiče se mu prý již zamlouvalo v době, kdy jezdil do učení. K volantu měl blízko i jeho otec. Vysněný autobus začal Zdeněk Keclík řídit prý hned po návratu z vojny. Tehdy byl totiž zaměstnaný u netolického městského úřadu. „Když město koupilo malý autobus, stal jsem se jeho řidičem. Zhruba po deseti letech tam jsem nastoupil k ČSAD,“ vysvětlil s tím, že dálkové trasy třeba za volantem kamionu ho nikdy nelákaly. „Když jsem to zvažoval, tak kluci byli malí, Pak už se mi zase nechtělo,“ vysvětlil šofér milionář, proč zůstal věrný autobusu. Možná proto, že přizpůsobil svůj profesní život rodině, je ženatý úctyhodných třiatřicet let. Vždycky ale neměl doma na růžích ustláno. Občas se manželka na oko zlobila, že hlava rodiny musí zase do práce. „Vždycky to ale rodina pochopila,“ pousmál se šestapadesátiletý chlapík, který se za volantem cítí úplně nejlépe. Ani na cestující si nestěžuje. Hlučných lidí je prý jen velmi málo. „Nikdy jsem s nimi neměl problém. Většinou si nechají říct, bývávalo to horší. Teď žádné problémy nejsou,“ podotkl skromně. Vzápětí dodal, že lidi na svých linkách po Prachaticku či jižních Čechách převážně zná. „Jsou to známí nebo děti mých známých a kamarádů. Vozím hlavě lidi do práce a děti do školy. Vím, kdo nastoupí,“ pousmál se.

Poslední dobou je ale v práci stále častěji. „Řidičů je málo, musíme zaskakovat,“ zakončil řidič – milionář.