Prvním rokem je pedagogem volného času v prachatickém Domě dětí a mládeže, kde má na starosti celé oddělení, a to modré.
Zkušenosti s dětmi ale nasbírala hlavně jako cvičitelka plavání ve volarském i prachatickém bazénu.

Vystudovala jste obor mechanik elektronického zařízení. Jak se z vás stala cvičitelka plavání?

Vystudovanému oboru jsem se nevěnovala z jednoho prostého důvodu. Po škole jsem nastoupila na mateřskou dovolenou. A když jsem se poté rozhodovala, co budu dělat, chtěla jsem povolání spojit i s mým koníčkem, kterým je sport. Tenkrát jsme ještě práci s dětmi vůbec neplánovala. Naskytla se mi možnost stát se cvičitelkou plavání, čehož jsem po splnění potřebného kurzu využila. Pár měsíců jsem pracovala ve volarském bazénu, na podzim roku 1989 jsem už byla v prachatickém. Zpočátku jsem působila jako trenérka plavání u Tělovýchovné jednoty Tatran a měla jsem na starosti všechny věkové generace. Plavat jsem učila jak děti z mateřských školek, tak i třeba středoškoláky. Možnost měla rovněž veřejnost.
Pak jsem přešla k DDM v Prachaticích. Od té doby učím plavat a trénuji převážně děti, které navštěvují plavecké tréninky, jež jsou v nabídce DDM. Zároveň vedu kurzy pro rodiče s dětmi.

 

Jako pedagog volného času ale i nadále vedete děti k plavání. Je to více hra nebo spíše tvrdý trénink?

Základna dětí je doopravdy hodně široká. Naše kurzy navštěvuje na dvě stě dvacet plavců. Proto jsme je rozdělili do šestnácti oddílů. A když mám možnost si vybrat, nejraději jsem s těmi nejmenšími. Mně se s nimi prostě pracuje nejlépe. Naše hodiny totiž nejsou založeny na přísnějších pravidlech, jako je to s těmi, kteří se plavání chtějí věnovat intenzivněji. Děti se učí naprostým základům plavání formou her. Navíc jejich pokroky jsou obrovsky vidět. A osobně mám i pocit, že nejmenší děti jsou také vděčnější. Kurzy, které vedu, jsou tedy především o přípravě. A když ji mají za sebou, rozloučíme se, což je pro mě někdy smutné. A jejich plavecké úspěchy pozoruji zpovzdálí a pocit je to víc než příjemný.

 

Máte v prachatickém Domě dětí a mládeže na starosti i jiné kroužky?

Kromě kurzů plavání vedu ještě klub Šikula. Jde o dvouhodinové pásmo, které je rozděleno na hodinu sportování a hodinu tvořivé dílny. V kroužku podporujeme všestranný rozvoj dětí. Jinak kromě kroužků patří k mé práci vedoucí modrého oddělení i administrativa. A ta zabere mnoho času. Musím třeba plánovat rozpočty jednotlivých táborů. Momentálně se zabývám těmi, které nás čekají v létě. Musím říct, že v tomto mi velice pomohla má předchůdkyně Jaroslava Řezanková, jež mi záležitosti administrativy na počátku vysvětlila. A konzultaci neodmítne ani dnes.

 

Když chcete všechny povinnosti stíhat, stane se, že si vezmete práci i domů? A jak nejraději trávíte chvilky volna?

Je pravda, že někdy si práci domů vzít musím, a aktivně zapojuji celou rodinu. A když se najdou volné chvilky, trávíme je s manželem nejčastěji cestováním. Máme rádi aktivní dovolené. Moc jsme si užili například tu v Himálajích, kde jsme se známými létali na glajdech. Na podobných adrenalinových zájezdech někdy využiji i možnosti se proletět na glajdovém padáku, ovšem s tandemovým pilotem.

 

Skok padákem je také zajímavý a především adrenalinový koníček. Jak jste se k němu dostala?

V mládí, když dělali nábor z letiště, tak jsem se přihlásila. Během dalších pětadvaceti let jsem pak zvládla asi šest stovek seskoků. Můj první si ale moc nepamatuji. Ne, že bych měla strach, jen jsem ho prožila trochu v bezvědomí. Dokonce jsem jezdila i na závody. Z mistrovství republiky, tenkrát ještě Československé, jsem si odnesla druhé a třetí místo. To je už ale hodně dávno. Sama neskáču zhruba deset let. Ale jak jsem již řekla, možnost pobytu ve vzduchu si připomínám s kamarády na glajdovém padáku.

 

Milena Matějková

Narodila se v roce 1961 ve Vrchlabí. Povinnou školní docházku si splnila v Hořicích v Podkrkonoší. Následně vystudovala Střední odborné učiliště v Netolicích, a to obor mechanik elektronického zařízení. V tomto oboru ale nepracovala, po učilišti šla na mateřskou dovolenou. Poté nastoupila do skladu prachatické nemocnice, odkud odešla nejdříve do volarského bazénu, kde byla cvičitelkou plavání, pak do plaveckého bazénu v Prachaticích. Prvním rokem je pedagogem volného času při prachatickém Domě dětí a mládeže. Má tři děti a jedno vnouče.