Jaká je tvá životní filozofie?
Mám takový názor, že pokud je člověk zdravý a jeho nejbližší také, tak je všechno relativně v pořádku. Samozřejmě, že běžné každodenní starosti mám jako každý jiný. Ale představte si, že jednoho krásného dne vám zaklepe na dveře závažná nemoc, což není v této stresové době nic nového a s kvalitou některých potravin neobvyklého. Vše nabere jiný směr a kvalita doposud plnohodnotného života, který jste si užíval, je pryč. Řekl jsem, představte si to. Ale takováto představa úplně stačí k tomu, aby si člověk zdraví vážil a staral se o něj. Někdy už je ale pozdě. Takže se mám krásně a život žiji s mojí rodinou  na plný plyn  a ubírat zatím rozhodně nehodlám.

Jaký je tvůj vztah ke sportu?
Kromě období nemoci jsem sport ve svém životě nikdy nevynechal. Doufám, že mi tento určitý smysl života dlouho vydrží, protože je to právě rekreační a amatérský sport, který ke zdravému životu patří. Někdo si u něj dokonce odpočine, někdo sportuje, aby si mohl dopřát na talíř, někdo pro žízeň. Všechno je dobře.

Co všechno patří mezi tvé největší sportovní úspěchy?
Za největší úspěchy považuji účast na LM ve futsale v belgickém Genku. Hrál jsem za tehdejšího vítěze české ligy Bakov nad Jizerou.
Za osobní úspěch považuji i to, že jsem se zúčastnil Štěpánského běhu v roce 2012, a to bez jakékoli běžecké přípravy. A dokončil jsem tento 10 kilometrový zážitek bez vážného problému. Vřele doporučuji si  tento povánoční zákusek vyzkoušet a otestovat se. Jako mladý fotbalista jsme porazili spolu s Davidem Horejšem mazácké karetní duo Šána – Maxa v kartách. Bylo to v autobuse pří cestě na mistrovský zápas do Chebu. Pro nás se tento úspěch rovnal pozvání na kemp do Barcelony. Karty ovšem letěly z okna rukou Vaška Šány a cestou zpět nebylo s čím hrát.  Musím říci, že létaly docela často. Ale vždy jsme se staršími hráči vycházeli dobře.

Jak vidíšické budoucnost prachatho fotbalu?
Mládež a práce s ní, to je budoucnost. Uvedl bych jména jako Pepa Blochin Veselý, Přibík, Frnoch, Pánek, Juroš. Vyjmenovat by zasloužili i další rodiče a  dobrovolníci, mezi kterými jsou i bývalí fotbalisté, kteří se o mládež starají nebo starali. Je to ale řehole a před těmito trenéry a rodiči smekám. Samozřejmě velkou roli hrají peníze a to nejen ve fotbale.

Co si myslíš o budoucnosti naší republiky?
Naše demokracie je v plenkách a víte co v těch plenkách je? Všichni dobře víme, že to není dobré. Spíše myslím na naše děti,  jak se budou protloukat a jakou budoucnost jim připravujeme. Budoucnost je velká zodpovědnost. Ale toto, co se děje, je, mírně řečeno, velice nezodpovědné. Ale jak se říká, když je prase u koryta, tak žere. Co přijde po mně, je jedno, to už tady nebudu. A to je ta nejhorší myšlenka. To si přeci nikdo z nás nezaslouží. Každý dělá chyby, ale toto jsou chyby záměrné a cílené, ze kterých má prospěch pouze pár vyvolených, kteří hrají první ligu. To, že nás nevedou opravdoví profesionálové, ale pouze amatéři , kteří si na ty profíky hrají, také není nic nového. Všichni jsou křišťálově čistí  a pokladna je pořád vymetená . Logické je, že se tyto obrovské ztráty dohání ve změnách zákonů,věčném utahování opasků, zvyšování daní. Lidé jsou stažení jako brouk Pytlík, ale ono už není, co stáhnout. Věřím, že se jako národ změníme, dáme dohromady  a svoje místo v Evropě si najdeme. Určitě na to máme, ale nejsme na to pořád připravení. Jizvy v myšlení z minulosti jsou hluboké, ale jednou zarostou. Snad u toho ještě budu. Nejsem Nostradamus ani politik, jsem občan této země a vidím to ještě na 20 let. Pak to snad  bude dobré.

Jaké roční obdobíji? máš nejradě
Určitě léto a podzim. Je to dané délkou slunečního svitu, která je v tomto období, myslím, nejdelší. Nezavrhuji ovšem zimu, která má také své.  A i to pivo v létě chutná víc než v zimě. Přes prázdniny  se s rodinou přestěhujeme na chatu v Leptáči. Tam je pro nás ráj na zemi.
Večer si zajdeme na terásku do místního penzionu popovídat s přáteli, nebo do  Vaškovo hospůdky na hřišti. No a to je ta pohoda, na kterou čekám do léta. Tričko a kraťásky, to mám rád.

Jak vypadá tvůj hezky prožitý víkend?
Záleží, jak se celý pracovní týden vyvíjí. Svoji roli hraje také počasí. Někdy mám chuť  prospat celou sobotu a neděli, ale téměř vždy vyhraje nějaký výlet, nebo kolečkové brusle. V létě je to hlavně ta chata. Hlavně, aby to bylo s rodinou a všichni jsme si to užili.
Když jsem byl ještě aktivním fotbalistou, tak ty víkendy byly jasné. Vše jsem podřizoval fotbalu a volných dnů bylo hrozně málo. Takže dnes si to užívám a snažím se to mé rodině vynahrazovat. Víte, ono se řekne sport. Když jste svobodný, tak je to sranda. Ale když máte rodinu, je to trošku něco jiného. Já mám to štěstí, že mám tolerantní partnerku, která vám to ještě ke všemu přeje.

Příště bude na otázky Milana Karabáše odpovídat Martina Kubešová z Prachatic.

Ondřej Babka