Přijít o práci nechce nikdo. Nikomu se ale současně nechce pracovat bez toho, že by za svou práci dostal peníze. A to se podle Ústavního soudu dělo donedávna v rámci veřejné služby.


Proto před necelými dvěma měsíci Ústavní soud na základě stížnosti veřejného ochránce práv rozhodl, že, zjednodušeně řečeno, žádný z uchazečů o práci zařazený v evidenci úřadu práce, nesmí být k veřejné službě nucen. Pokud ji nevykonává, nesmí s ním být zahájeno ani správní řízení a nesmí být z tohoto důvodu vyřazen z evidence úřadu práce. Výkon veřejné služby dál zůstává pouze na dobrovolnosti uchazečů o zaměstnání a nepromítá se do výše poskytovaného příspěvku v hmotné nouzi.


Lidí v evidenci úřadu práce v rámci veřejné služby přitom využívala především města převážně na úklidové práce. Jak uvedla místostarostka Vimperku Jaroslava Martanová, město využívalo veřejnou službu dva roky. Momentálně si ponechalo pouze bývalého koordinátora veřejné služby, který má smlouvu do března a jemuž město našlo jinou náplň práce.


I před rozhodnutím Ústavního soudu byl ale o veřejnou službu mezi nezaměstnanými zájem střídavý. „Je otázkou, nakolik byli lidé ve veřejné službě motivováni, když byla zadarmo. Myslím si, že když někdo pobírá dlouhodobě dávky od státu, měl by za to také nějakou práci odvést. Není to tak docela zadarmo, ty peníze na dávky musí někdo vyprodukovat, a to nelze jinak, než prací. Jako důležité v rámci veřejné služby vnímám, že dlouhodobě nezaměstnaní získávali zpět určité sociální návyky, že musí ráno vstát a jít do práce, byť třeba jen na krátkou dobu," domnívá se místostarostka Martanová.


Jako další pozitivum veřejné služby vnímá i fakt, že město mělo přehled o těch, kteří chtějí pracovat a pokud by bylo třeba, je možné je oslovit. „Samozřejmě byli i tací, kteří si raději přinesli potvrzení od lékaře, že pracovat nemohou," dodala.


Nejvíce nezaměstnaných ve veřejné službě využily ve Vimperku Městské služby. Podle jejich jednatele Jana Krále vždy hodně záleželo na lidech, kteří měli veřejnou službu vykonávat a jestli se na ně lze spolehnout. A nejčerstvější zkušenosti nejsou nejlepší. „Z poslední skupiny, kterou jsme mohli ještě před koncem využívat, nechodil prakticky nikdo. Ale jinak jsme měli i skupiny nezaměstnaných, kteří pracovat chtěli a mohli jsme je motivovat i tím, že pokud jim to vydrží, budou moci u nás pracovat na normální smlouvu. A také jsme z nich dva naše současné zaměstnance, kteří se z veřejné služby dostali na veřejně prospěšné práce, následně vybrali do trvalého pracovního poměru," vyzdvihl Jan Král. Obecně ale veřejnou službu a její přínos pro firmu hodnotí vlažně. „Nic zásadního nepřinesla. Trvala dohromady zhruba pět nebo šest měsíců v rámci Městských služeb, a pokud se týká nákladů na pracovní pomůcky, stála nás nějakých tisíc korun," doplnil jednatel Městských služeb Vimperk.


Zrušení povinné veřejné služby pro nezaměstnané v evidenci úřadu práce naproti tomu nijak zásadněji nepocítí ve Volarech. Město totiž podle slov starostky Martiny Pospíšilové tuto službu nevyužilo. „Vůbec jsme do toho nešli, protože veřejná služba, jakožto převalení povinností na města a obce zaměstnávat nezaměstnané, vybavovat je pomůckami, nechat jim dělat zdravotní prohlídky a podobně, je pro město náročná, zejména v závislosti na pracovní morálku většiny takových uchazečů," zhodnotila Martina Pospíšilová s tím, že navíc nebyl ve Volarech o veřejnou službu zájem ani mezi těmi nezaměstnanými, kterých by se týkala.