Logo Deník na návštěvě.Zdroj: Deník

"Tehdy jsme se rozhodli, že vyrazíme do Tábora na setkání šermířů. Nechali jsme se ušít kostýmy. V dílně jsem osobně vyklepl první dva meče. Já s Romanem jsme měli meče a bráchu táhli v průvodu jako křižáka," vzpomíná Stanislav Štoural na úplné začátky jeho šermířské kariéry a dodává, že tehdy působili v průvodu jako zjevení.

Dobové oblečení šijí manželky členů skupiny. Jsou to prý holky šikovné a většinu zvládnou. Se zbrojí pomáhají mistři v oboru a Stanislav má velkou výhodu, že je vyučený zámečník - kovář. Bývaly ale prý časy, kdy na sebe šermíři oblékali třicet kilogramů. Postupem času dokázali ubrat deset kilo. "Oni naši předci věděli. I my dnes máme meče kalené a zbroj ze slabšího, ale kvalitního plechu," vysvětluje. Na otázkou kolik takový jeden kostým stojí se Stanislav odpovědi zdráhá: "Šat jde pořídit od pěti do třiceti, zbroj od dvaceti do sta tisíc."

U šermování chlapi zůstali a každý rok se pravidelně účastní zhruba dvanácti šermířských akcí. "Už třetí rok začínáme na Bezdězu. Stejně to bude i letos, i když kovidová doba všechno dost komplikuje," vypravuje šermíř Stanislav. V hlavách šermířů před skoro dvanácti lety vznikl nápad uspořádat své vlastní slavnosti. Zdíkovské středověké slavnosti tak letos v září oslaví dvanácté narozeniny. "Když jsme začínali, měli jsme sotva třicet účinkujících. V posledních letech jich máme i dvě stě padesát," dodává Stanislav a přidává ještě číslo návštěvníků. To už dávno překonalo hranici tisícovky, naposledy to bylo šestnáct set. A to už je na malý šumavský Zdíkov opravdu hodně.

Poslední půlrok je těžký i pro šermíře. Nemohou se setkávat a jejich trénink je velmi důležitý. Vždy šerm je vlastně sport a udržovat triky fígle a hlavně fyzickou zdatnost je více obrovskou nutností. "Před pár dny jsme dokonce nakoupili i testy, abychom zase mohli obnovit tréninky v maximální možné účasti. I když doma se synem na zahradě v pěkném počasí bojovat můžeme," popisuje strasti doby kovidové Stanislav Štoural. V běžném roce bez viru se šermíři scházejí pravidelně jednou týdně v tělocvičně školy a trénují až šest hodin v kuse. Věří, že covid-19 pomine a nejen letošní Středověké slavnosti ve Zdíkově ale i další akce klapnou, i když je prý nějaká ta omezení budou s největší pravděpodobností doprovázet. "Už při loňských slavnostech jsme museli lidi dělit do skupinek, abych dodrželi vše potřebné. I to dokážeme," vzpomněl šermíř.

Být šermířem je úžasné, celá parta se těší na rekonstrukce bitev, při té u Sudoměře nesmí Zdíkovští chybět. Bojovat totiž baví jak dospělé chlapy, tak i malé kluky, kteří se dali Fechtýřům. "Mnohdy nás musejí pořadatelé krotit, abychom prý neotočili historii," směje se na celé kolo Stanislav. Netají se ale tím, že zranění jsou častá a mohou být vážná, hlavně prý zlomené nosy nejsou žádnou výjimkou. Šerm je velmi riskantní a náročný sport. Fechtýři se ale také stávají učiteli. Už několikrát "vrhli" do školy do hodiny dějepisu. Bylo to ale prý ve třídě, kde se učilo dítě některého z členů a chtěli hodinu oživit. "Děti z nás byly nadšené a vůbec nevadilo, že přišly o přestávku," popisuje šermíř. A tak skupina připravila ve spolupráci s grainetskými přáteli soumary projekt na obou stranách hranice s názvem Historie do škol. "Společně oživíme historické figury. Grainetští povypráví o Zlaté stezce, my zase o šermu, řemeslech a šatech," říká. V příštích dnech a týdnech ale Fechtýři potřebují pilně trénovat, aby své dostáli skvělé pověsti, kterou si za patnáct let činnosti poctivě vytvořili. Připravují totiž letošní program. Jeho součástí bude oživlá pověst Ondřeje Fibicha Čtyři rytíři.