Marcel Kaštovský je manažer, co se nebojí fyzické práce

Touha poznat výrobu zblízka

Do firmy nastoupil před dvěma lety, kdy byla zrovna v krizi. „Bývalí majitelé byli v insolvenci, najednou jsem řešil přežití. Pak přišla další rána v podobě covidu,“ popsal těžké začátky. Krizi zažehnali i díky novému vlastníkovi, rodině Vollmann. „Jednu krizi jsme tak přežili, vyšli jsme z ní silnější, a pandemie tak byla další výzva,“ popsal Marcel Kaštovský. Koupili další dvě společnosti, plánují výstavbu nové haly. „Když se začala rozvolňovat covidová opatření, řekl jsem si, že firmu znám dost ze stránky čísel a procesů a chci ji poznat i z hlediska výroby,“ prozradil, jak přišel na myšlenku vyzkoušet si různé pozice.

Výrobní procesy znal jen z pozice manažera, chtěl vše vidět a zkusit na vlastní kůži. „Chtěl jsem zjistit, co zaměstnance trápí, získat od nich zpětnou vazbu. Vyzkoušet si, jak vše funguje v praxi,“ vysvětlil Kaštovský. Začal více dbát na úklid, údržbu, spolupráci jednotlivých středisek, pořídil celému svému týmu nové pracovní oděvy, postupně obnovuje výrobní zařízení, nakupuje nové pomůcky. „Aktuálně mají zaměstnanci i nový automat na výdej rukavic,“ poznamenal.

Zaměstnancům blíže

Cílem podle jeho vyjádření byla nejen vyšší flexibilita, ale i celkové zlepšení procesů. Zaměřil se na detaily a zdokonalení od píky. „Hlavním úkolem bylo prověřit funkčnost strojů, stabilizovat zákazníky a vyjednat s nimi lepší ceny,“ popsal své důvody.

Když tu myšlenku sdělil mezi lidmi, spontánně se začala hlásit oddělení, aby šel rovnou k nim. „Během toho se snažili využít i možnosti se mnou mluvit, i když na druhou stranu u mě mají dveře otevřené stále,“ uvedl s tím, že takto měl ke svým zaměstnancům zase o kousek blíže.

Učil se novým věcem

Na celý rok si připravil harmonogram a naplánoval si absolvovat 12 stanovišť. „Devět jich mám již za sebou, původní myšlenka byla, že je absolvuji během roku, šlo to však rychleji,“ pochlubil se Kaštovský. Nechtěl jít do výroby, aniž by porušil bezpečnostní předpisy, a tak ho zdrželo například i to, že se učil svařovat nebo řídit tzv. ještěrku. „Absolvoval jsem školení bezpečnosti práce, kromě jiného jsem si udělal svářečský průkaz, absolvoval jsem také zkoušky na řidičský průkaz na vysokozdvižný vozík,“ vyjmenoval.

Největší výzvou pro něj bylo jít mezi svářeče a vůbec složit zkoušky na svařování. „Ze svařování jsem měl na první pohled respekt. Víte, že děláte s vysokými proudy, může dojít k úrazu. U nás se svařuje v ochranné atmosféře,“ uvedl Marcel Kaštovský.

Chtěl si ověřit i ostražitost pracovníků ve výrobě. „Někdy jsem cíleně vyrobil zmetek, abych zjistil, co se potom stane,“ smál se. Chtěl totiž poznat fungování procesů v rámci společnosti. „Čekal jsem, jak se situace vyřeší, kdo se tomu bude věnovat,“ přiblížil jednatel firmy. Během hodiny ve výrobě podle svých slov poznal mnohem více než za rok z kanceláře.

Montérky nevadily

V montérkách a pracovním oděvu se cítil dobře. „Považuji se za manuálně zručného člověka, doma jsem schopen si natáhnout elektriku i vyrobit dětem houpačku, šel jsem pracovat rukama rád,“ uvedl Kaštovský. Výrobu nezdržoval, zkoušky vždy trvaly maximálně dvě hodiny. „Nechtěl jsem narušovat jejich pracovní tempo,“ uzavřel. Důležitou myšlenkou rodinné firmy je dle jeho popisu, aby byli zaměstnanci šťastni a firma současně i rostla.