Obrazy namalovala Helga Hošková – Weissová, která byla na počátku prosince 1941, měsíc po svých dvanáctých narozeninách, i s rodiči deportována jedním z prvních transportů do Terezína. V zavazadle si vezla svůj deník, pastelky, vodové barvy a blok na kreslení. Na radu otce postupně vytvořila neobyčejně působivý soubor kreslených dokumentů, který se svojí sdělností odlišuje od výtvarných projevů ostatních dětí i starších terezínských malířů. A právě toto dílo (Maluj, co vidíš!) je k vidění v prostorách sálu Křišťál v Domě Křižovatka u parku na Zlaté stezce v KreBul.

Na vernisáž byla pozvána jak veřejnost, tak i Základní škola Zlatá stezka 387, a právě na skupinu dětí byly zaměřeny aktivity vernisáže. Nejdříve se mluvilo o tom, co by děti dělaly, kdyby se zavřela škola, stejně, jako to bylo na počátku války pro židovské děti. A s platností zákonů, by dnešní děti přišly o telefon, tablet, nemohly by natáčet videa, chodit do parků, na párty, vlastnit domácí zvířata, jejich rodiče by nesměli dojíždět za prací… Mluvilo se o různých skupinách, národnostních menšinách u nás v Čechách a představeni byli i dobrovolníci, kteří budou půl roku v KreBul. Tedy Hâle Aslantaş a Seyit Ahmed Budak, kteří se chopili další aktivity: Dětem rozdali čtvrtky a tužky, a ty pak psaly a kreslily, co by si s sebou vzaly na neznámou cestu. A samozřejmě, do kufru se vejde jenom něco, tak plno věcí si s sebou vzít nesměly, či jim byly „odebrány“. Takže někdo měl mobil, jiný měl nabíječku, jinému byla odebrána část oblečení, většina z dětí však neměla přibalený ani příbor či talíř.

Poté si za doprovodu výkladu všichni prohlédli samotnou výstavu. Mluvilo se o tom, jak vězni museli šifrovat zprávy z koncentračních táborů, jak se tam žilo ve srovnání s dnešním životem, mluvilo se o hygieně atd. Některé děti se ještě doptávaly či si zaujatě četly vysvětlivky pod každým obrázkem.