Do vzpomínek na ne zrovna pěkné výročí se nejen letos zapojila také posádka ŘOPíku Honzík na Soumarském mostě. Mezi těmi, kdo u vzpomínkové akce Světla nad bunkry nesměl chybět, byl i Lukáš Smola z Volar. Ten vystupuje jako příslušník US army, tedy armády spojenců, kteří zasáhli do druhé světově války později. Sympaťák Lukáš Smola, který je profesí zedník a o víkendu se stává vojákem, odpovídá na otázky Deníku, které pro něj připravil náš volarský spolupracovník Ladislav Beran.

Jste členem posádky ŘOPíku Honzík, jak jste se k tomu dostal a jaké máte zaměření?

Jsem novým členem posádky. Stal jsem se jím při akci Světla za bunkry. A pokud jde o mé zaměření, jsem hlavně zpravodajec. Snažím se zjišťovat nové informace o výstavbě lehkého opevnění, boji o Soumarský most a 5th infantry division US, která prošla tímto místem. To jsou informace, o kterých mluvím jak z návštěvníky, tak i s kolegy.

Vím, že vás zajímá historie druhé světové války a zejména osudy lidí z Pochodu smrti, který skončil ve Volarech, proč jste zaměřil na tuhle část historie?

Vše začalo zhruba před deseti možná už dvanácti lety. Šel jsem fotit a zastavil se ve Volarech na hřbitově, kde jsou pohřbeny ženy a dívky z Pochodu smrti. To byl náhodný start, tam to vše začalo a trvá to do dnes. Rozpracoval jsem dopodrobna život dívky Fela Szeps a seznámil se s Morisem Rosenem, který bohužel před třemi lety zemřel.

Napsal jste dvě knihy, jak se jmenují a čem jsou?

V případě té první, jde o literaturou faktu, zde popisuji život Fely Szeps která se se svojí sestrou zúčastnila Pochodu smrti a povedlo se jí dojít do Volar. Kniha prozrazuje především její život před válkou, za války a také odkrývá děj v pracovním táboře, kde byla jak ona tak i její sestra. A pak samozřejmě útrapy při pochodu.

Je náročné hledání ba přímo bádání o osudech lidí, kteří jsou téměř všichni mimo Českou republiku a dnes zřejmě ani nežijí?

close Po stopách 5th Inflantry Divizion. info Zdroj: Lukáš Smola zoom_in Po stopách 5th Inflantry Divizion. Spoustu informací hledám na internetu nebo v knihách, tam to začíná. Při tom pátrání jsem měl velké štěstí a dohledal jsem přes Washington dc holocaust adresu a telefonní číslo na Morise Rosena, kterému jsem napsal dopis, v němž se zmiňuji o tom, že píšu knihu o Fele Szepsz. On byl kamarádem z dětství jejího bratra a znal celou rodinu. Když mi Moris Rosen odepsal, že to, co dělám, dělám dobře, byl jsem tu chvíli moc šťastný, ale vzápětí jsem si uvědomil to utrpení, které tehdy všichni zažili. Mimochodem právě Moris Rosen navštívil Volary při oslavách osvobození 50. výročí konce války.

A právě on mi moc pomohl. Bez něj by se nikdy nikdo nedozvěděl o příbězích těch lidí. Já teď o nich nejen něco vím, ale mohu o nich přednášet dospělým a mnohdy také ve školách dětem. To je můj hlavní cíl, připomínat ono utrpení.

Zpátky k Soumarskému mostu a akci Světla nad bunkry. Co vás k vojenské historii láká a jaká byla pod vás akce Světla nad bunkry?

Byla to má premiéra a moc se mi to líbilo. Musím ale zmínit jméno Martin Bahenský, to je kolega, který mě oficiálně jmenoval a představil všem návštěvníkům Světel nad bunkry. Poděkování ale patří také majiteli bunkru na Soumarském mostě Honzovi Němečkovi a všem ostatním. Co ve stručnosti o nich říct? Jsou to srdcaři, kteří svůj volný čas věnují návštěvníkům, kteří se v letní sezoně přijdou do bunkru podívat. Mimo sezonu zkrášlují muzeum. Já doufám, že i já budu moc brigádničit a nejenom povídat.

Na Soumarském mostě prezentuji především 5th infantry division 2nt, která bojovala právě na zmiňovaném místě, a představuji vojáka poručíka jménem Kurt Klein, který a zde se mohu pouze domnívat, prošel Soumarským mostem nebo jeho okolím. Kurta byl německý žid, který v roce 1937 emigroval do USA a v roce 1942 dobrovolně nastoupil do US army. Prošel speciálním výcvikem zpravodajské služby. Ve Volarech byl mezi prvními vojáky, kteří našli ve zuboženém stavu dívky z pochodu smrti. Především pracoval jako překladatel a aby toho nebylo málo, zamiloval se do dívky jménem Gerda Wiesmann, kterou si v roce 1946 vzal za manželku. Dokonce dne 13. 5. 1945 zachránil v Lenoře Oskara Schindlera. Vezměte si, že o tom koho zachránil se dozvěděl až v roce 1986. To zmiňujeme i při našich přednáškách a prohlídkách. Posluchači a návštěvníci bývají překvapeni, že se i teď mohou dozvědět něco nového o té strašné době. To je ten důvod, proč mě historie a vyprávění o ní baví a dělám to rád.

Co nyní připravujete ať již knižně, nebo přímo na Soumarském mostě?

Samozřejmě chystám další knihu a jak jinak než na téma Pochod smrt. Nic ale nechci uspěchat, tak zatím nevím, kdy přesně ji vydám. Mohu jen slíbit, že bude. Na sobotu 7. října plánuji Pochod 5th infantry division US.Army. Začínáme odjezdem malým autobusem z parkoviště na Soumarském mostě a půjde se trasa, kterou šla tato armáda. Čeká nás zhruba 14 km, a tak všem, kdo by se chtěli zúčastnit, doporučuji vhodné oblečení, svačinu, čaj nebo kávu s sebou. Ukončení pochodu bude právě v bunkru Honzík. A já se na výpravu moc těším.