V sezoně 2006/2007 jste za Mladou Boleslav nastřílel 16 branek a stal se tak kanonýrem ligy. To musela být tehdy doslova adrenalinová jízda?

To rozhodně byla. Ze všech stran se to na mě valilo. Když jsem přijel domů, tak mě rodiče a kamarádi chválili a říkali, že to snad ani není možné. Zažíval jsem neuvěřitelné věci. Na jednom posezení s příbuznými jsem dokonce dostal korunu.

Jakou korunu? Myslíte snad královskou?

Přesně tak, byla vystřižená z papíru a s nápisem Nejlepší střelec. Všichni to se mnou prožívali, splnil se mi sen.

Na přelomu května a června 2007 jste se dokonce dostal i do reprezentace. Jak na to vzpomínáte?

Bylo to něco nádherného. Navíc jsem přitom očekával narození syna, který se mi narodil dva dny před zápasem. Je něco nepopsatelného trénovat s kluky, kteří hrají v zahraničních ligách a přitom si s nimi popovídat. Je to zážitek na celý život.

Do sestavy jste se tenkrát ale nakonec nedostal. Mrzí vás to? Zbyla vám na ten zápas vůbec nějaká památka?

Určitě mě to moc mrzí, přál jsem si alespoň minutku do zápasu zasáhnout. Ale s tím už se teď nedá nic dělat. Na památku jsem si přivezl alespoň dresy, v nichž jsem měl hrát.

Po angažmá v Německu začátkem roku 2008 jste už dva roky zpátky v Mladé Boleslavi. Když se ohlédnete zpětně, jaké byly?

Ze začátku to bylo výborné, stal jsem se i kapitánem mužstva. Teď v poslední době jsem ale z toho rozjetého vlaku vypadl. Bohužel dnes vidím, že nahoru to jde velmi těžko, za to dolů velmi snadno.

Boleslav je teď na šestém místě tabulky. Ale přesto, máte recept, jak by ještě mohla stoupat zpět na vítězné příčky?

Je bez diskuzí, že prostředek sezony nám utekl. Prohráli jsme několik zápasů, ale blíže ke konci jsme to přece jen otočili. Ztráta teď není velká, ale musí se do toho jít naplno. Chtěli bychom dosáhnout na poháry, což je náš cíl, který si dáváme. Uvidíme, jestli se to podaří.

(psv)