Dnes na otázky Olgy Pilátové odpovídá amatérský mykolog Vladimír Špatný z Prachatic.

Kdo a kdy Vás k houbaření přivedl, navazujete na rodinnou tradici?
Houby se v naší rodině sbíraly tak jako ve většině ostatních. Pár základních druhů v lese, který byl nejblíže k místu, kde jsme bydleli. Zlom nastal na základní škole, když jsem se dostal do kroužku mladých přírodovědců, který vedl Jan Kubíček. Byl úžasný odborník na spoustu věcí, hub nevyjímaje.

Existuje nějaký druh houby, která je typická pro Prachaticko či Pošumaví, nebo která dokonce roste pouze zde?
Bylo by hezké mít nějaký endemit, ale tak horké to asi nebude. Existuje jméno jako ucháč šumavský, ale to je spíš otázka variety jiného druhu. Opravdu jednoznačný druh zde neroste a týká se to i mnohem většího území. Nejsou v podstatě ani speciální „české" houby. Přesto existuje kačenka česká a smrž pražský.


Je pro nás laiky možnost se v Prachaticích poradit s odborníky? Je tady mykologická poradna?
Houbařská poradna zde existovala v dobách minulých. Určitou dobu byla funkční i vitrína s ukázkami toho, co lze v dané době v lese najít. Doba se změnila. Zájem o informace zůstal, ale podmínky už nejsou tak jednoduché jako dříve. Já se snažím v sezoně pomáhat známým popřípadě jejich známým s určováním „úlovků". Je to sezonní záležitost a právě v té době moc času nezbývá.

Podílíte se osobně na popularizaci houbaření u nás?
Už tradiční akcí, která vznikla ještě za doby existence mykologického klubu v Prachaticích jsou podzimní houbařské výstavy. Je to nárazová akce a není vždy jednoduché zajistit na potřebnou dobu dostatek exponátů. Doby, kdy jsme poroučeli větru dešti, už jsou pryč. Houby rostou, jak chtějí a nejlépe podle nevyzpytatelného počasí.

Sbíráte houby i v zimě?
To je taková třešnička na dortu. Čerstvé houby o vánocích. Vůně houbové polévky mezi vanilkou a cukrem výrazně převyšuje. Letošní sezona byla dokonalá. Stačí si okolo Mikuláše, kdy ještě není sníh, obejít revír a pak na Štědrý den dojít pro vyhlédnutou úrodu. Tak tomu bylo úspěšně i o těchto vánocích.

Zpracováváte a připravujete houby sám?
Jednoduchá odpověď. Nevařím, nepeču, takže vše zůstává na ostatních. Naštěstí mám dostatek informací a zkušeností co a jak připravit, a tak s pomocí druhých v průběhu sezony ochutnám množství všelijakých úprav, experimentů nevyjímaje. Loni to byly poprvé lišky s tvarohem. Bizardní kombinace přesto zajímavá a dobrá.

Jaký je Váš neoblíbenější pokrm z hub?
Jednoznačný vítěz není. Určitě ale nejsem odvázaný z košíku hříbků. Mnohem více si cením lupenatých hub, a to ještě záleží na úpravě. Klasická smaženice bývá na okraji. Hodně záleží na nasbíraném sortimentu. Z dobré směsi je i smaženice nebo omáčka výrazně lepší než z jednoho druhu byť dobrých hub. A jedna z opravdových kulinářských lahůdek je ryzec syrovinka. Košík se stovkou hříbků přinese leckdo, totéž se syrovinkami jsem ještě neviděl.

Jak se chystáte na nadcházející sezonu?
Na houbaření ve velkém je ještě čas do začátku května. Nejen sběrem hub je ale živ člověk. Také trochu osvěty a poučení je zapotřebí. Skvělou příležitostí bude 22. února přednášková akce na Dřípatce. Tam přijede jeden z největších znalců hub u nás Mgr. Jan Holec. Prachatičákům snad není nutno toto jméno představovat. Bude mluvit o své nové knize Houby střední Evropy. Příležitost, kterou by si vážný zájemce o houby neměl nechat ujít. A jím propagovaná kniha také výrazně vyčnívá svou kvalitou a obsahem mezi běžně prodávanými atlasy a příručkami.

Příště bude na otázky Vladimíra Špatného odpovídat Dana Plavcová.

Ptá se Olga Pilátová:
Narodila se 6. ledna 1967 ve Vsetíně. Několik let bydlí nedaleko Prachatic, v osadě Perlovice. V současnosti vede v Prachaticích soukromé baletní studio a zároveň učí tanec v Základní umělecké škole v Prachaticích. Je vdaná, má tři dcery.

Odpovídá Vladimír Špatný:
Narodil se v Prachaticích v roce 1956. Odborné vzdělání v oboru elektroniky získal v Českých Budějovicích a v Praze. Kromě technického zaměření se věnoval také přírodě. Kolo, příroda a jeho lokal-patriotismus jsou pro něj skvělou kombinací aktivního odpočinku.