Jak sám říká, narodil se v úterý a dobře udělal. Jako malý chlapec pásl husy a potom také krávy, a to mu ukázalo, že život je krásný. „V deseti letech jsem se dostal na uměleckou školu. Na škole jsem pochopil, že obraz má dvě stránky: tu, co vidíš, a tu, která je skryta v malbě,“ zmínil úvodem rozhovoru.

Akademický malíř Teodor Buzu Narodil se 3. května 1960 v Drasliceni v Moldavsku, vystudoval Akademii umění a designu v Charkově na Ukrajině (1980-1985 u profesora Olega Veklenka), Je členem Asociace jihočeských výtvarníků, skupiny Die Neuen Milben (Rakousko) a Uniunea Artistilor Plastici din Republica Moldova (Moldavsko). V současnosti žije a tvoří ve svém ateliéru v jihočeském Táboře. Během svého života se zatím zúčastnil 115 kolektivních a uspořádal 96 autorských výstav.

Ve vlaku Oděsa – Charkov se seznámil se svou manželkou, se kterou máme dva syny. „Sloužil jsem rok a půl v sovětské armádě. Kdo to zažil, ten se v cirkusu nesměje,“ dodal Teodor Buzu. V Čechách pochopil, že svět patří především těm, co chtějí. „Jsem realista, ale věřím na zázraky,“ směje se.

Letos jste oslavil 60. narozeniny, je možné už hodnotit život a bilancovat? Nebo ho má stále člověk před sebou?

Věk – to je porozumění lásky jako jedinému zázraku na této zemi. Věk – to je radost z přátel, kteří se nestali nepřáteli. Věk – to je cena svíček, které jsou někdy dražší než cena dortu. Věk – to je stav duše, která je někdy v konfliktu s tělem. Trvá to dlouho, než se staneš mladým, někdy i šedesát let. To je můj případ.

Pro mne je ještě brzy na bilancování, na psaní pamětí. Paměti jsou sny o minulosti. Přijel jsem do Tábora v roce 1987 na Štědrý večer. Od té doby se můj život skládá z dobře organizovaných náhod. Životní zkušenost je množství cenných znalostí, jak se chovat v situacích, které se nikdy nebudou opakovat.

Specifikum výtvarného života je, že nikdy nemůžete říci: „Už to umím“. Pokaždé když začínáte novou věc, jste začátečníkem. Každý rozumný člověk je věčný student. Kdo usne na vavřínech, probudí se v bobkových listech.

V knize, kterou k výročí vydalo Husitské muzeum, je zmapovaná vaše celoživotní tvorba v obrazech i soukromý život ve fotografiích. Byla vydána také k vašim dvěma výstavám, které se neuskutečnily kvůli pandemii. Jaké je její poselství?

Společný problémem básníků, hudebníků a výtvarníků je, že jsou velmi rychle zapomenuti. Jsme, ale musíme dokázat, že jsme. K tomu slouží výstavy, účast na výtvarných sympoziích a také výtvarná publikace. Monografie je takovým mostem mezi tvorbou autora a divákem. Kultura je jediná stopa, která po nás zůstane. Obrazy a knihy mají šťastnější osud než lidé. Jejich život může být velice dlouhý.

Dlouho jsem přemýšlel, jak dvěma větami zhodnotit novou knihu. Pak se jeden známý zeptal, jaký formát má kniha. Když jsem řekl B4, prohlásil – ano, to je dobrý vitamín. Přesně tak. Berte moji knihu jako vitamín, tak potřebný pro současnou dobu. V knize najdete kus mého života. Dobrá kniha žije svůj samostatný život, tvoří novou emotivní skutečnost.

Jak dlouho publikace vznikala? Co bylo nejtěžší, když se dávala dohromady? Kdo všechno na ní pracoval?

Nad knihou jsem pracoval celý rok. Byla to náročná mravenčí práce. Nejtěžší bylo z množství informací kolem tisíce obrazů, kreseb, fotografii, textu a tak podobně vybrat a vytvořit kvalitní celek.

Kniha nemohla spatřit svět bez výborného pracovního týmu a podporovatelů. Velký dík a poklona patří panu Jakubovi Smrčkovi, který od samého začátku svého působení ve vedení Husitského muzea v Táboře podporuje kvalitní regionální umění. A právě muzeum našlo skvělého grafika Vladimíra Andrle z Protisku, České Budějovice. Děkuji za podporu paní Elisabeth Springer, prezidentce nadace Together z Rakouska. Samozřejmě, dík patří Ministerstvu kultury ČR za finanční podporu. A největší poklonu si zaslouží moje manželka Dagmar, která z rodinného rozpočtu bez váhání dala přednost vydání knihy před jinými investicemi.

Jako umělce inspiruje vás více současná situace? Říká se, že během krize vznikají nejlepší díla.

Současná situace mne zavřela do ateliéru. Pro mne je útěk do ateliéru vstupem do imaginárního vesmíru. Malování nás učí být trpělivými, učí nás eliminovat z našeho života nepotřebné a nehezké věci, učí pokoře. V ateliéru podvědomě myslíš na sebe, na svoji životní cestu, na chápání sebe sama. Neboť malba je prostředkem poznání života, který prožíváme.

Chybí vám kultura a společenský život? Jak osobně vnímáš rozdíl mezi první a druhou vlnou koronavirové pandemie? Co by si z toho měli lidé odnést za poučení, pozitivní i negativní zkušenost?

Je rozdíl, být konzumentem kultury a tím, kdo se snaží vytvářet kulturní hodnoty. To je pro mne i součástí společenského života.

Rozdíl mezi první a druhou vlnou pandemie pro mne spočívá v tom, že tentokrát to vypadá doopravdy vážně a prakticky každý z nás se potkal s tím problémem v okolí nebo v rodině.

Člověk nikdy neví, co má udělat, ale musí vědět, co chce. Člověk chce všechno a rychle, ale dostává nic a pomalu. Žijeme v době, kde vše je povoleno, ale ne vše potřebujeme.

A právě umění, kultura všeobecně dělá život barevnější, dává možnost ujasnit si sám sebe. Umění nás vede k toleranci, ale zároveň i k náročnosti z hlediska hodnot. Obohacuje nás. I díky věčnosti umění není důvod klesat na mysli, na duchu. Malování je velmi vděčná činnost, která nás chrání před zblázněním.

Na co se těšíte v budoucnu, příští rok, co chcete ještě zvládnout? Máte nějaký sen, který jste si ještě nesplnil?

Štěstí je umění chtít od života to, co již máš. Jednou za čas se po ránu dívám se do zrcadla. Vidím tam člověka, rád bych s ním mluvil, řekl mu mnoho věcí, ale on se mnou nechce mluvit. Tak mi nic jiného nezbývá, než namalovat obraz a tam všechno řeknu. Nesdílená myšlenka je ztracená myšlenka. Malování je sentiment, který můžeš poznat, jen když ho namaluješ. Takže mne čeká ještě hodně zpovědí, hodně obrazů.

Ceny:
Rumunský statný řád Comandor, 2003
Hlavní cena mezinárodní výtvarné soutěže, Passau, 2004, Německo
Cena Intersalonu AJV, České Budějovice, 2004, Česká republika
Cena města Tábor za rok 2004, Česká republika
Cena In recognition of ouststanding creative excelence, Dubaj, 2005, Spojené arabské emiráty
Laureát časopisu Literatura si Arta (titul Člověk Roku v oblasti umění), Kišiněv, Moldavsko
Cena Národní Galerie Moldavska na Mezinárodní Bienále Malby 2013, Kišiněv, Moldavsko
Cena Basarabenii in Lume, za ilustrace knihy Roman intim, Paul Goma,
Mezinárodní Knižní Veletrh, Kišiněv, 2015, Moldavsko
Cena Trienále Akvarelu, Novohradská Galerie Lučenec, Slovensko, 2020

Kolikrát byla ta vaše dvojvýstava přesunuta, už máte nějaký jarní termín? Co tam lidé uvidí?

Moje dvojvýstava byla již dvakrát posunuta, tentokrát je naplánována na květen příštího roku. Je třeba na této skutečnosti najít něco pozitivního - mám čas předložit ucelenější výstavu. Milovnicí umění uvidí malbu (akvarel, akryl, olej, malbu na hedvábí, malbu na porcelán), grafiku, kresby a ilustrace. Moje výstava bude pocta životu a všemu pozitivnímu, co přináší. Mne zajímá člověk a jeho svět, svět kolem lidského světa.