Vzhledem obsazeností letů z Rigy do litevského Vilniusu mohla prvním letadlem odletět z Lotyšska do Litvy pouze větší polovina, zbytek odlétal zhruba o tři hodiny později.
Na vilniuském letišti očekávala první partu Jelena z Ignaliny a dovezla ji do obrovského nákupního centra na okraji litevského hlavního města. Po páté hodině se již sešli všichni v autobusu jedoucím do Ignaliny.
Středa 26. června
Ignalinští organizátoři folklorního festivalu EŽERŲ SIETUVA 2019 připravili pro prachatické na středu 26.06.2019 poznávací program. Město Ignalina leží přímo na hranicích nejstaršího z pěti litevských národních parků - národního parku Aukštaitijos. Mezi lesy a kopci je rozptýleno 126 jezer. Poznávání okolí Ignaliny začalo půldenní návštěvou národního parku. Výchozím bodem byla vesnice Paluše, kde sídlí správa parku. V doprovodu pracovníka správy národního parku Aukštaitijos jsme si prohlédli nejprve areál dřevěného kostela Sv. Josefa postavený mezi lety 1747 - 1757, který je považován nejstarší dřevěný kostel v Litvě.
Jedním z turistických cílů v národním parku je 175 m vysoký vrch Ladakalnis, z jehož vrcholu je výhled na šest jezer - Ukojas, Linkmenas, Pakasas, Asekas, Alksnaitis a Alksnas. Navštívili jsme i Hradní vrch - Papiliakalnes piliakalnis.
Autobus nás dovezl k rozhledně Šiliniškiu, vystavěné na telefonním stožáru nad jezerem Ukojas.
Zajímavá byla návštěva vodního mlýna z 19. století ve vesnici Ginučiai.
Nejstarší vesnicí na území národního parku Aukštaitijos je Stripeikiai. Dostanete se do ní jen po úzké prašné lesní cestě. Sídlí tu jedinečné litevské muzeum včelařství.
Večer měl v usedlosti Sauletekis Libín-S Prachatice návštěvu. Přijela ignalinská skupina lidové hudby Čiulbutė, takže se konala česko-litevská folklorní slavnost, při které předvedly oba soubory své písně a tance, ale také se tyto tance či taneční hry učily navzájem.
Čtvrtek 27. června
Program byl poněkud jiný než ten včerejší. Krátce po snídani jsme se přesunuli jen malý kousek na okraj Ignalinty. Jeli jsme do pekárny, kde pečou tradiční litevské pečivo šakotis, které patří do podobné "rodiny", jako je u nás známý trdelník. Peče se na otevřeném ohni. Paní, která před našima očima šakotis pekla, vyprávěla o tom, kde všude se šakotis peče, od Litvy, přes Německo až po Japonsko, jen všude má nejspíš nějaký ten místní název. Na filmu jsme viděli, že v Německu pečou šakotice která vypadá úplně stejně jako český trdelník. Na asi 50 cm dlouhý šakotis je prý potřeba asi 25 vajec, mouka, cukr, kysaná smetana. Pak si skoro každý mohl vyzkoušet, jak se odkapávající těsto nanáší na otáčející se kužel. Před pečením i po dopečení jsme mohli dva druhy šakotise ochutnat. Předem upečený šakotis bylo možné si koupit jako suvenýr z Litvy. A před odchodem z pekárny jsme námi upečený šakotis dostali.
Přejezd zpět centra Ignaliny netrval dlouho, autobus zastavil nedaleko od okresní knihovny, kterou jsme si v doprovodu paní ředitelky prohlédli. Nezůstalo jen u prohlížení, zaměstnanci knihovny přivedl své hosty ke hře. Každý z nás se připojil přes mobilní telefon k počítači knihovny, posléze přišel test o České republice, pro část z nás bohužel, v angličtině. Soutěžilo se, kdo odpoví nejrychleji, ale hlavně dobře. Samozřejmě, že neangličtináři byli znevýhodněni. Nejlépe se umístila Martina. I další bod návštěvy byl tvořivý, o tom hovoří ale fotografie.
Nedaleko od knihovny je gymnázium, tam jsme byli ohlášeni potom. Původně se počítalo, že půjdeme pěšky, déšť to pozměnil. Do školy se těšila především paní učitelka Helča - naše houslistka. Ale zajímavá návštěva to byla pro všechny. Jen tak mimochodem, litevské děti z prvního stupně mají prázdniny od poloviny června, druhý stupeň pak o týden později. Do školy se vrátí žáci a studenti (i vysokých škol) opět počátkem září.
Při příjezdu na oběd jsme zjistili, že už máme basu, takže zkoušky mohou začít.
Ve dvě odpoledne jsme se vydali na další výlet, čekala nás asi třicet kilometrů dlouhá cesta do Mielagėnai a do Paliesius. Když náš autobus zastavil před klasicisním kostelem v Mielagėnai rozezněly se na vedlejší zvonici zvony, po vstupu do kostela Sv. Jana Křtitele pak z kůru varhany a zpěv. Místní farář nás potom přivítal v kostele, pak vyprávěl o historii kostela. Při našem odchodu z kostela zněly opět zvony.
Paliesius od Mielagėnai není daleko, však také nezvykle velký kostel nechal v osmnáctém století postavit bohatý majitel paliesiouského statku. Statek byl naším dalším cílem. Je obdivuhodné, co nový majitel statku udělal z budov vážně poškozených či zcela zničených sovětským kolchozem.
Před večeři se konala první zkouška, občas přerušená přeháňkou.
Pátek 28. června
V pátek dopoledne bylo ještě poznávací, pěšky jsme se vydali do centra města na poznávací kolečko.
Po návratu byla chvilka na odpočinek, Karel odpovědný za průběh zkoušel vyhlásil poslední zkoušku před dnešním vystoupením. V pět odpoledne nás čeká odjezd na první festivalové vystoupení ve zhruba šedesát kilometrů vzdáleném Moletai.
Po páté odpoledne odjel autobus se souborem Libín-S Prachatice z Ignaliny do zhruba 60 km vzdáleného Molenai, či spíš do nedalekého lesa na břehu říčky Siesartis před jejím ústím do jezera Pastovis. Překvapivě právě tady na pravém břehu říčky bylo obrovské jeviště, na druhém břehu přírodní hlediště s pevně zabudovanými lavičkami. Byli jsme u cíle.
Přesně o sedmé byl zahájen folklorní festival EŽERŲ SIETUVA 2019. Slavnostní taneční zahájení připomínající pohanské zvyky spojené se slunovratem a vyznávání boha ohně. Došlo i k zapálení festivalového ohně na břehu říčky. Pak nástup zástupců vystupujících souborů z Moldavska, Ruska, Portugalska, České republiky (Libín-S Prachatice zastupovali Jana, Helča D., Vašek a Lenka s Péťou), Ukrajiny, Chile a z Litvy. Festival otevřel starosta Molenai Saulius Jauneika. Hostitelé předali drobné dárky pro členy souboru, také hosté měli přichystány drobnosti. Libín-S Prachatice přivezl knížku vydanou ke třicetinám souboru a několik propagačních letáků z Prachatic.
Na pódiu se pak postupně vystřídaly soubory Dregajka z Moldavska, Zabava z Ruska, Monte verde z Portugalska, Libín-S Prachatice z České republiky, Svitlycia z Ukrajiny, Dzvinochok z Ukrajiny, chilský univerzitní soubor a vokální soubor A Cappella z Litvy. Helena s Hynkem byli na přijetí starostou města.
Sobota 29. června
Dopoledne se konala zkouška, od sedmi večer je vystoupení ve Švenčionisu.
Sobotní večer vystupoval folklorní soubor Libín-S Prachatice na druhém dnu festivalu lidového tance EŽERŲ SIETUVA 2019 u zhruba 25 km vzdáleného Švenčionelai. Pódium bylo i zde umístěno v přírodním amfiteátru nedaleko jezera, tentokrát to bylo jezero Belys. Lidí nejspíš bylo podstatně více.
V sedm večer začala slavnost tanečním vystoupením skupin Aukštaitia a TREPSIS, krátkým průvodem zúčastněných souborů, slovy starosty města a čestného hosta - velvyslance státu Izrael.
Zástupci města a zúčastněných souborů si vyměnili dárky, poté již začal program festivalu. Na pódiu se vystřídaly nejdříve litevské soubory, potom moldavský Drekajka, Libín-S Prachatice, lotyšský Perla, ruský Zabava, chilský vysokoškolský soubor, ukrajinský soubor Svitlycia a kapela Dzvinočok a portugalský Monte verde.
Neděle 30. června
Festival lidového tance EŽERŲ SIETUVA 2019 skončil finálovým vystoupením u Ignalině.
Před půl pátou byl Libín-S Prachatice již připraven v krojích k odjezdu do festivalového areálu v lese jen kousek od břehu jezera Ilgis nedaleko od Ignaliny. Ještě poslední fotografie.
Folklorní festival EŽERŲ SIETUVA se koná každé dva roky, letos se konal po třinácté. Finálové vyvrcholení probíhá v Ignalině. Letošního festivalu se zúčastnily soubory z Portugalska, Chile, Ruska, České republiky, Moldavska a Ukrajiny. Zahraniční hosty doplnily ještě domácí lotyšská lidová kapela Ringe a folklorní skupiny Gaja, dále soubory ignalinského kulturního a sportovního střediska.
Před šestou hodinou na okraj festivalového areálu přišel průvod účastníků, v jeho čele za dívkou nesoucí kříž s kruhem a nápisem ČEKIJA a českou vlajkou soubor Libín-S Prachatice, postupně pak soubory sestoupily uličkami mezi diváky k okraji asfaltové plochy, která se pro dnešek stala tanečním pódiem. Na ploše se rozvinul rituální tanec žen a dívek kolem ohně, který byl uctěním ohně, vody a bylin a byl oslavou nejdelších dnů a nejkratších letních nocí. Poté postupně soubory procházely mezi dívkami, snášely se na ně kapky zázračné vody z rukou dívek, semena bylin. Každý z vedoucích souborů pak na oheň vhodil něco bylin.
Před mikrofon předstoupil i místostarosta Ignaliny Manfredas Žymantas. Z jeho slov vyjímám: "Jsme malý národ, takže je velmi důležité udržet naše zvyky, tradice, zpěv, tanec a hudbu. Tyto festivaly jsou také potřebné pro to, abychom mohli ukázat svoje umění a lépe poznat jiné světové kultury." Starosta předal pak zástupcům vystupujících souborů dárky města (dostali např. velký nazdobený šikatis, což je litevská sladká pochoutka, bochník litevského krásně ozdobeného černého chleba). I soubory předávaly drobné dárky. Slavnostního ceremoniálu se vedle stovek (možná tisícovky) diváků zúčastnili Slavnostní chvíle se zúčastnily také poslankyně Evropského parlamentu Bronis Rope, poslanci litevského sejmu Gintautas Kindurys a Vytautas Rastenis, starosta obce Švenčionys Rimantas Klipčius a náměstkyně starosty města Moletu Vaida Sauguniene.
Po úvodních vystoupeních litevských souborů na plochu nastoupil portugalský soubor z Madeiry MonteVerde, po něm pak postupně ruský soubor Zabava, místní soubor z Ignainy, Libín-S Prachatice z České republiky, moldavský soubor Dregajka, chilský vysokoškolský soubor, ukrajinský Dzvinočok a ukrajinský soubor Svitlicia, při čemž některé soubory měly svoje zhruba půlhodinové vystoupení rozdělené do dvou polovin.
Krátce před půl dvanáctou večer skončil společným tancem všech souborů, vypuštěním balonů přání a společným fotografování.
Cestou na ubytovnu se členové souboru Libín-S Prachatice shodli na tom, že finále festivalu EŽERŲ SIETUVA 2019 v Ignalině bylo ze všech třech festivalových večerů nejlepší. Jistě tomu napomohla vzorná organizace, originální zahájení, blízkost mezi vystupujícími a diváky i společný tanec.
Pondělí 1. července
Libín-S Prachatice se v pondělí 01.07.2019 vrátil z Litvy domů. V Litvě folklorní soubor byl od úterý 25.06.2019. Litevští hostitelé z Ignaliny, partnerského města Prachatic, pro něj připravili jak program poznávací, tak účast na mezinárodním festivalu lidových písní a tance EŽERŲ SIETUVA 2019.
V prvním červencovém dni ve čtvrt na deset do usedlosti Sauletekis, který se stal téměř na týden pro Libín-S domovem, místem ubytování, stravování, ale i zkoušení, v okrajové části Ignaliny, se přijeli rozloučit místostarosta města Manfredas Žymantas, Rasa Juodagalviene ze samosprávy města a česky mluvící Jelena Jusis, která se souboru věnovala prakticky po celou dobu pobytu.
Představitelům města poděkovali vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice Jana Holá a předseda Libín-S Prachatice Hynek Hladík. Jana Holá ocenila program, vynikající organizaci celého třídenního festivalu. Nejlepší však byl program finálního dne v Ignalině. Místostarosta i Rasa Juodagalviene ocenili vystoupení Libín-S Prachatice.
Ještě bylo potřeba pořídit rozlučkové fotografie, vedle Manfredase Žymantase, Rasy Juodagalviene a Jeleny Jusis se mezi fotografované libíňáky přidala i paní domácí Račkos.
Krátce po půl desáté vydal autobus s folklorním souborem Libín-S Prachatice na zhruba dvou hodinovou cestu na letiště ve Vilniusu. Tam se soubor musel rozdělit na dvě skupiny, první odlétala na první etapu cesty do Rigy krátce po příjezdu do Vilniusu, druhá o několik hodin později. Z Rigy. Z Rigy do Prahy už letěli všichni společně.
Hynek Hladík