Veřejné pečení má v šumavské Lenoře dlouholetou tradici, první pece zde vznikaly už na počátku 19. století, když sociálně slabší rodiny neměly peníze na vybudování vlastních. Jediná dochovaná stojící v centru obce se dočkala v roce 1998 celkové rekonstrukce díky nadšencům kolem Václava Mráze.

Převzal žezlo

V roce 2000 už bylo založeno občanské sdružení Velká lóže pecařská, v roce 2002 se ujal funkce veřejného pekaře Augustin Sobotovič a setrval neuvěřitelných dvacet sezon, před třemi lety zaučil svého nástupce Miroslava Kutláka, který již boží dar i další pečivo zhotovuje bez jeho asistence.

Historická pec pracuje pro radost veřejnosti od dubna do prosince vždy poslední sobotu v měsíci, pečivo se od 9.30 do 13 hodin rozdává, příchozí mohou pekaře a jeho pomocnice podpořit příspěvkem do kasičky. Na Vánoce pečou také vánočky, na Velikonoce zase jidáše a mazance.

„Tři roky jsme tu fungovali spolu, od loňského podzimu už peču sám. Společná práce nebyla tak náročná, bylo to příjemné, navzájem jsme se zastoupili. Nyní mám ohromnou zodpovědnost,“ usmíval se Kutlák.

Na jeho výrobky nikdo z přítomných nešetřil chválou. „Housky jsou opravdu dokřupava a placičky nemají chybu,“ pochvalovali si výletníci, kteří se rozhodli poslední dny strávit na Šumavě. „Vrátíme se ještě po poledni pro chleba,“ mávali na rozloučenou.

Do lenorské pece se vejde od 22 do 24 pecnů chleba. „Záleží na tom, jak je šikovný pekař,“ zmínil Miroslav Kutlák s tím, že boží dar se peče minimálně 45 minut. „Toho se dočkají většinou až kolem třinácté hodiny, ale nezbude,“ dodal mistr pekař.

Práce už od rána

Tradiční lenorské placky:
1 kg mouky
1,5 kostky droždí
10 až 15 dkg sádla
2 dkg soli
7 dcl vody
Potírají se směsí utřeného česneku, slunečnicového oleje a soli, mohou sloužit jako příloha k polévce, vhodné jsou i jako slaný zákusek k pivu.

Pec roztápí už od půl páté ráno, jako topivo slouží výhradně bukové dřevo. „Sázet jsme začali o půl desáté, do té doby jsme připravovali chleba, housky i placky. Pec vydrží roztopená tak čtyři až pět hodin,“ naznačil s tím, že uvnitř se teplota pohybuje v rozmezí od 210 do 240 ˚C.

Lenorský kilový chléb se skládá z 60 procent žitné a 40 procent pšeničné chlebové mouky. „Je chuťově odlišný od současného pečiva. Není tak vysoký, někomu se nelíbí už od pohledu. Pečeme ho ale tradičně, aby návštěvníci viděli, jak se to skutečně v dřívější době dělalo,“ upozornil.

O řemeslné ukázky je podle něj velký zájem. „Jsou opravdu oblíbené. Během slavností tu bývá i pět set lidí, fronta skoro až do Volar, jako kdyby přijel plný vlak,“ uzavřel Kutlák.