Mistr Augustin Sobotovič přivítal přítomné a tradičně povyprávěl o historii pečení chleba, ale i jiných dobrot v obecních pecích. Ty byly původně tři, ale dochovala se jen jedna. Pečení v Lenoře začal zdejší majitel skláren Jan Meyer. Sklářská huť byla pojmenována po Eleonoře, manželce majitele panství Jana Adolfa Schwarzenberga, Eleonorenhaim, v českém překladu znamená tento výraz „Eleonořin háj“. Mladá kněžna sem velmi ráda na lenorský zámeček jezdila, a podle ní se traduje název obce. Po té se zazpívala hymna Pec nám spadla a šlo se péci.

Zdejší pec byla vždy plná pochoutek, z nichž současní mistři pečou vynikající česnekové placky, houstičky a chléb. To se peklo i před začínajícím adventem a opět byly skvělé. U pece se se sešlo i několik dětí, které měly z pečení radost. Hlavně práce s pekařskou lopatou se jim líbila. "Jé, tu měla baba jaga," volaly s úsměvem. Augustin Sobotovič je proto pobídl, aby to šly taky zkusit. Ale moc jim to nešlo. Nic to nezměnilo na tom, že chléb, houstičky i česnekové placky chutnaly jako vždycky na výbornou.

Ladislav Beran