„Každoročně máme na úpravu stop v rozpočtu asi sto padesát tisíc korun,“ potvrdil s tím, že část peněz pomohla zaplatit právě dotace z evropských fondů.
V současné době ale už většinu vyčleněných peněz rolby ve stopách projezdily. „Před sebou máme ještě zhruba dva měsíce zimní sezony a víme, že s financemi nevyjdeme,“ konstatoval Vostradovský. Doplnil, že teprve teď na Šumavu přichází hlavní sezona. Jarní prázdniny totiž teprve odstartují. „Sice letos není nijak extrémní zima, ale stopy najíždíme od prosince. Navíc bylo až příliš větrných dnů, takže jsme stopy byli nuceni udržovat častěji,“ doplnil kvildský starosta.


„Peníze proto sháníme po všech čertech,“ řekl s úsměvem kvildský starosta. Na konci minulého týdne proto Vostradovský obeslal podnikatele v oblasti a požádal je o příspěvek na údržbu běžeckých stop. „Zatím je to ale s velmi malou odezvou. Hoteliéři se odvolávají na krizi. Příliš peněz jsme zatím nezískali,“ řekl Vostradovský trochu zklamaně. Nějaké finance sice na účtu obce přibyly, ale to jsou stokoruny maximálně tisícikoruny. Prý je poslali hlavně drobní běžkaři, kteří Šumavu pravidelně navštěvují. „Pokud se nepovede potřebné peníze získat, budeme nuceni upravování stop třeba za měsíc ukončit. Nebudeme mít na to, abychom je dvakrát v týdnu připravili. Nebude možné, aby turisté měli takový servis, na jaký byli až doposud zvyklí,“ zhodnotil situaci.
Kvildští upravují zhruba pětačtyřicet kilometrů lyžařských tras. Některé dvakrát v týdnu, ale jiné denně. Jako například trasu z Kvildy na horskou Kvildu a zpět. To vychází na přibližně čtrnáct kilometrů. Pokud ale projedou celých pětačtyřicet kilometrů, stojí to obec zhruba sedm až osm tisíc korun.


Před lety sice vydaly šumavské obce placky. Peníze, které z nich utržily, vložily právě do údržby stop. „Jenže český národ je národem sběratelů a stejnou placku si další rok už nekoupí. Náklady na jejich obměnu jsou ale příliš vysoké, další vydání se nám z toho důvodu příliš nevyplatí,“ hodnotil Vostradovský.
Jemu je líto hlavně faktu, že sjezdaři musejí za vleky platit, jinak se na kopec prostě nedostanou, zatímco běžkaři berou stopy jako samozřejmost. „Všichni chtějí stoprocentní službu, ale grátis,“ uzavřel Vostradovský trochu zklamaně.