Většina rybářů měla nekvalitní vybavení, kdo měl zahraniční prut nebo naviják, byl hvězdou. I na pruty z plného laminátu a bubínkové navijáky se ale ryby daly nachytat.

Bylo jich totiž mnohem více. „Nebyl na ně vyvíjen takový tlak, rozhodně vše nezáleželo na tom, kolik kde nasadí ryb. Každá řeka měla svá panenská místa, kam za celý rok lidská noha nevkročila. Sice byla voda možná špinavější než dnes, ale to, že lidé nehnojí, také není úplná pravda. Nejhorší ale je, že se rybám brání přirozenému pohybu. To nenapraví ani rybí přechody, které navíc často vůbec nefungují,“ pokračoval Svoboda. Kvalitnější voda ale není zárukou, že se naše řeky rybami budou hemžit. „Lidé nedodržují žádné předpisy. To je ale problém všech, nejvyšší politické představitele nevyjímaje. Když lidé vidí, jak se na vysokých postech kradou miliony, řeknou si, proč by si toho kapříka navíc domů také nevzali. Pak si plní ledničky a mrazáky, přitom ryba je nejlepší čerstvá. Těžko se dá tohle někomu vymlouvat,“ myslí si pamětník. Podle jeho slov by situaci nezlepšily ani přísnější kontroly rybářské stráže. „Jde o to, aby se lépe hospodařilo. Jestli jsou řeky čistější, mohly by se do nich vrátit původní druhy ryb. Každý ale jde jen po kaprovi a jiné druhy už ho nezajímají. Proč se třeba nevysazuje parma, která je na jihu Čech celoročně hájená?“ zakončil Svoboda otázkou.

Radek Štěpánek