Méďové se pak stali hvězdami večerníčku, a když povyrostli, zabydleli se natrvalo v Berouně.

Slouží nejdéle O krumlovské medvědy se Jan Černý stará už 44 let. „Historie chovu medvědů tu sahá až do 16. století a já jsem nejdéle sloužící medvědář ze všech,“ pochlubil se. K medvědům se nachomýtl už jako žák základní školy. „Jsem z Rychtářova u Brloha a chodil jsem v Krumlově do školy. Míval jsem dvě hodiny čas na autobus, a tak jsem chodil všude možně, i na medvědy. Tenkrát si mě všiml jejich ošetřovatel Standa Samek, kterému jsem ve čtrnácti pomáhal.“

Narodili se 13. ledna 2000 a na oslavě jejich dvacátých narozenin jejich "táta" nemohl chybět. V Berouně ho uvítaly, místo svalnatých medvědů, dvě chlupaté koule. Žijí už jenom Kuba a Matěj, Vojta před necelými čtyřmi lety uhynul. „Krumlovští medvědi mají mnohem zdravější životosprávu a je to na nich vidět, tak jak vypadají Kuba s Matějem, medvěd vypadat nemá,“ posteskl si. „Ptali se mě na radu, co pro ně udělat, aby zhubli, ale ve dvaceti letech zvíře už aktivitě nenaučíte, maximálně jim jídlo můžete schovávat do různých skrýší, aby s ním měli nějakou práci.“

Necelý týden na to se konalo Medvědí odpoledne, které uspořádala Městská knihovna v Českém Krumlově. Jan Černý hodinu a půl vyprávěl o tom, jak se k péči o medvědy dostal, jak se daří novým medvědům v zámeckém příkopu a nemohl nezavzpomínat na to, jako to bylo, když byl u narození medvíďat poprvé: „Byl jsem u toho, když Kateřina rodila. Měl jsem radost, že budou na zámku medvíďata, hned se ale ukázalo, že je Kateřina nepřijala. Začala je zahrabávat do hnoje, a kdybych tam nebyl, do rána by nejspíš nepřežili.“

Okamžitě je medvědici odebral. „Dal jsem si je pod sebe, pak jsem je omyl a jeli jsme domů, kde jsem je měl dva měsíce. Pak si je vzal na chalupu Vašek Chaloupek.“

S bezmocnými mláďaty byla velká práce a to, že se mu podařilo je udržet při životě, bere jako zázrak. „Musíte s nimi i čůrat a kajdit. Normálně se o to postará máma, která je olizuje jazykem, vy ale musíte vzít vatičku a ve sprše je otírat, každé dvě hodiny. Ani krmit je nemůžete obyčejným dudlíkem, mléko by vdechli a utopili se. Měli jsme speciální dlouhé dudlíky, které se jim daly zasunout hluboko do hrdla.“

O tři roky později, v lednu 2003, se Kateřině a Vokovi narodili další potomci, Honzík a Eliška (třetí mládě tehdy uhynulo), o které se medvědář také staral. Když jim byl měsíc, ujal se jich znovu Václav Chaloupek, který s nimi večerníčkové pokračování Méďové II.

Jan Černý doufá, že se medvíďat pobíhajících v zámeckém příkopu přece jen dočká. Mohli by se o to postarat nováčci Vilém a Polyxena, kteří na Krumlov přišli v létě. DNA testy totiž nakonec odhalily, že to nejsou sourozenci, každý pochází z jiné oblasti. „To by ale připadlo v úvahu, až tu nebude Marie Terezie. Té je teď sedmadvacet a necháme ji tu v klidu dožít.“