Setkání pořádal Státní oblastní archiv Třeboň a okresní archiv Tábor. Vedli ho dva zkušení kronikáři a archiváři Jiří Cukr, budějovický archivář a současně kronikář Ledenic a třeboňský archivář Aleš František Plávek, který je také kronikářem ale malé místní části Hůrky u Lišova.

Na akci dorazily asi dvě desítky kronikářů a kronikářek z Táborska i mimo něj, někteří zkušení a někteří úplní nováčci. Účelem byla vyměnit si své poznatky z praxe, pohovořit o svých zkušenostech a poradit svým méně znalým kolegům.

Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Postřehy z akce: Hodně záleží na formátu knihu, velikosti písma i délce textu. Lepší je podle odborníků pořídit kroniku dělanou knihařem na zakázku s nápisem a třeba i znakem obce. Členění zápisu má být po celou dobu jednotné a přehledné pro orientaci. Nový rok se má začínat vždy na nové stránce, lepší je používat unifikované písmo, vyhýbat se barevnosti, kromě stínování či výraznějších úvodních nadpisů s drobným zdobením či malými kresbami. Fotografie, novinové články a další související tiskoviny patří do příloh. Do kroniky by se nemělo nic vlepovat, protože lepidlo může archiválii po letech nevratně poškodit. Obce mají zákonnou povinnost vést kroniku.

Přijeli lidé pověření vedením kronik například z Chýnova, Soběslavi, Březnice, Radenína, Sezimova Ústí, Košic, Klenovic, Katova, Skopytce, Roudné, Sedlečka, Borkovic, Zvěrotic, Veselí nad Lužnicí, Bechyně, Štěpánovic, Dráchova, Borotína, Dražic, Psárova, Opařan, Šebířova či Mezné.

Zvláštní psací pomůcky i papír

Akce trvala čtyři hodiny, nejdůležitější informace však zazněly až na jejím úplném konci, a to jak na co a čím kroniky, které se řadí mezi archiválie, psát. Existuje totiž trvanlivý speciálně certifikovaný papír i psací pomůcky, aby si tyto písemnosti mohly přečíst i další generace třeba za 100 let.

Lipová alej v táborských Klokotech by se měla na jaře příštího roku dočkat odborného ošetření arboristy.
Klokotská alej se dočká ozdravné kúry. Ošetřeno má být na jaře 59 lip

Podle Aleše Plávka je důležité mít cit pro popis dění kolem sebe. „Popisuji také život na venkově, chování lidí kolem sebe, jak si děti hrají, způsob komunikace i dodržování tradic,“ popsal s tím, že vede například i seznam archaických slov a místního dialektu.

Psát hlavně objektivně a fakta

Mottem prezentace bylo: „Historik může být kronikářem, ale kronikář nemůže být historikem. Kronikář vytváří pramen, nikoliv studii.“ Přednášející tím upozorňovali na to, že informace v kronice nesmí být subjektivně zabarvené a mají čerpat z více různých, a především oficiálních zdrojů. „Nikdy by se nemělo psát subjektivně a pod tlakem emocí,“ upozorňovali opakovaně Cukr a Plávek.

Jihočeské muzeum má nového šéfa.
Novým ředitelem Jihočeského muzea je Filip Lýsek. Vedl muzeum v Krumlově

Kromě samosprávy by měl správný kronikář navázat kontakty s matrikou, navštěvovat kurzy pro kronikáře, být v kontaktu se svými kolegy z okolí a číst třeba i specializovaný časopis Kroniky a kronikáři. Přítomní se také shodli, že kroniky většinou psali kantoři nebo starostové. „Tento fenomén zkoumala historička na východní Moravě, ta ve své studii povolání meziválečných kronikářů potom publikovala podobná zjištění. Vyšlo jí, že asi osmdesát procent kronikářů napříč obcemi byli skutečně učitelé,“ doplnil Jiří Cukr.

Řešila se také délka zápisu, jeho struktura a tematické okruhy, vpisky a opravy a jejich zapracování, retrospektivní zápisy, tvorba grafů, praktické postřehy i přílohy kronik. Zajímavým zjištěním večera bylo to, že stále převládá ruční psaní kronik před technicky jednodušším a rychlejším způsobem, počítačovým zpracováním textu a následným svázáním.