Před několika dny doplnila výtvarnice Vladimíra Fridrichová Kunešová poslední obrazy do zbylých zastavení křížové cesty ve Volarech. Všechna vznikala postupně v jejím vimperském ateliéru, kde jsme jí byli s menším předstihem před instalací křížové cesty nahlédnout pod ruku při dokončování posledních obrazů.


A při té příležitosti nám Mirka Fridrichová Kunešová odpověděla na několik otázek. Mimo jiných i na to, jak se vlastně k vytvoření obrazů křížové cesty pro Volary dostala.


Vyobrazení křížové cesty není vaše první spojení s městem Volary. Nejen místní si jistě vzpomenou na obraz Stožecké madony, který se našel na půdě jednoho z tamních domů v dosti poničeném stavu. Právě ten byl předlohou pro kopii, kterou jste vytvořila a která je nyní umístěna ve volarském kostele svaté Kateřiny. Byl právě to impuls, který vás přiměl i k zamyšlení nad volarskou křížovou cestou?
Jen okrajově, myšlenka na opravu křížové cesty je ještě o rok starší. V té době jsem pracovala na třech obrazech do kapliček v Želnavě a cestou jsem se zastavila spíše jen na kus řeči u volarské paní starostky Martiny Pospíšilové. Jak se říká, líná huba, holé neštěstí, tak jsem se zeptala, jestli by také neměli zájem o obrázek do kapličky v Chlumu, což není od Želnavy tak daleko. Paní starostce se ta nabídka sice líbila, ale spíše se zajímala o možnosti dokončit křížovou cestu.


Takže, jak se říká, slovo dalo slovo?
To ne, Volarští si mne vybrali ve výběrovém řízení, ale vlastně již před třemi roky. Už jsem tak trochu začala přemýšlet, jak by mohla zastavení vypadat, jenomže město nezískalo dotaci. A protože jsem pak měla spoustu jiné práce, přestala jsem na křížovou cestu úplně myslet. Nakonec se ale podařilo peníze sehnat, a protože byl výsledek výběrového řízení stále platný, zbývalo už jen se soustředit na vlastní práci.


Termín předání a konečná instalace byly na konci června. Už jsou všechna zastavení na svém místě?
Chtěla jsem být hotová o něco dříve, ale ještě v květnu byly noční mrazíky a přece jen nebylo možné obrazy zasadit na místo, aby nebyla porušena vrchní vrstva malby. V tuhle chvíli už je ale nainstalováno skoro všechno.


Co zastavení, to originál nejen co do námětu, ale i co do velikosti?
Jedná se o malbu na plechu. Je prověřená technologie, ale stále se radím s jinými výtvarníky. Přicházejí nové technologie i materiály. Plechy se vyráběly v autodílně, kde i vypálili podkladovou barvu jak z lícové, tak z rubové strany. To zajišťuje dokonalou ochranu podkladového plechu proti povětrnostním vlivům.
Na připravený plech se nanáší podkladový nátěr z akrylových barev. Olejomalby mají jednotný tvar a rozměr 40 krát 60 centimetrů.


Jako laik usuzuji, že bude potřeba jednotlivá zastavení znovu sejmout a k poslední úpravě převézt zpět do ateliéru?
Lakování je možné přímo v kapličkách na místě samém. Znamenalo by to porušit spoj a každá dodatečná manipulace s již osazenými obrazy je do jisté míry riziková, proto se jí snažím vyhnout. Zatím jsme vždy obrazy do výklenků kapliček lepili speciálními lepidly. Samotné kapličky jsou z poměrně tvrdého kamene – dioritu, bohužel při dřívějším restaurování byly opraveny tak, že v některých výklencích je malý výstupek, takže lepení nepřicházelo v úvahu. Tentokrát jsme spolu s kameníkem Váňou, kterému děkuji za tip jak zastavení do kapliček přichytit, zvolili technologii nýtování. Suchý spoj nýtováním navíc umožní ponechat volný prostor i za plechem, takže za ním může proudit vzduch. Hodně se mi to líbí a zřejmě u tohoto způsobu zůstanu i do budoucna.


Už jste naznačila, že jste pro volarskou křížovou cestu použila starou metodu malby, která je tak trochu návratem k umění našich předků. Můžete být konkrétnější?
Ano, už jsem se zmínila o malbě ve vrstvách. Je to velmi odolná technologie, jejíž popis by byl zdlouhavý. Jednoduše řečeno, první je co nejpřesnější kresba, ta je podkladem pro podmalbu, což je postupné modelování reliéfu v několika stupních hnědi nebo šedi. Ten se nakonec „oblékne" do barev. Je to stejné, jako když si na počítači barevnou fotografii převedete do šedé škály, a pak opět do barev. Nakonec přijde lazurování a doplnění detailů. To se většinou dělá na místě, vzhledem k různé kvalitě i kvantitě světla, ale také jeho barvě a směru, odkud přichází. Jednotlivé vrstvy musí vždy dokonale proschnout, některé i týden a více. Následně se z nich odstraní přebytečný olej, nejlépe rozkrojenou cibulí a můžete jít na další vrstvu.


Křížová cesta je asi pro každého umělce velikou výzvou. Byť je námět jasně dán, je vždy na každém, jak se s tímto tématem popasuje, byť dostane od zadavatele tak říkajíc volnou ruku. Jak to bylo ve Vašem případě?
Je pravda, že takové téma, je výzvou. I když se jedná o téma velice staré. Námět křížové cesty a Kalvárie se začal objevovat až v počátku středověku. Ve čtyřech evangeliích je popisována křížová cesta, i když každé ji popisuje trochu jinak. Přesto je v nich poměrně věrně vylíčena křížová cesta, byť se v evangeliích v porovnání k jejich rozsahu jedná o velmi krátký úsek. Základem je nejstarší Evangelium svatého Marka, doplňuje je Evangelium svatého Matouše, Lukáše a Jana. Každopádně je vždy jasně stanovena doba, kdy byl Ježíš odsouzen a kdy byl ukřižován. Závazné jsou také přítomné postavy – například svatý Longinus, od čtvrtého zastavení Ježíšova matka Maria, Maří Magdaléna, svatý Jan, Šimon, který chvíli nesl kříž, nebo jeruzalémské ženy se svými dětmi. Důležitý je také motiv času a místa, například ten, že se v době ukřižování Ježíše v pravé poledne setměla obloha. To jsou motivy, které se musí dodržet. Osobně se držím spíše literární předlohy evangelií a detaily čerpám z dalších zdrojů. To se týká například oblečení, protože Židé nezobrazovali, takže nemáme doklady o tom, jak vypadaly tradiční oděvy židovského národa. Proto jsem čerpala z různých zdrojů, včetně filmových adaptací.
Náměty jednotlivých zastavení jsou pevně stanoveny. Ve Volarech je sice tradičních čtrnáct zastavení, nicméně obrazů bude jen dvanáct. Dvanácté zastavení je socha Ukřižování a poslední je skulptura Božího hrobu.


Dostala se vám do rukou nějaké fotografie původní křížové cesty a vyobrazení v jednotlivých zastaveních, nebo nezbylo nic?
Spíše jsem se poptávala, jak původní křížová cesta vypadala, takže mám jen ústní informace. Podle nich se jednalo o zřejmě nějakého německého autora, který do jednotlivých zastavení instaloval buď majoliku, nebo barevnou keramiku, podle jiných pamětníků byly reliéfy kovové. Bohužel po odsunu německého obyvatelstva a v době padesátých let, kdy režim církevním otázkám příliš nepřál, byla výzdoba kapliček záměrně zdevastována. Koncem minulého století se sice podařilo do kapliček instalovat další keramické desky, nicméně zřejmě došlo k nějaké technologické chybě, nebo zapůsobily povětrnostní podmínky, a jednotlivé desky se začaly rozpadat.


Proč jste se přiklonila k malbě na plech?
Plech je v těchto krajích tradičním materiálem. Většina kapliček, které se opravovaly, měly obrazy malované právě na plechu. Je to navíc pevný a trvanlivý materiál, pokud se dobře ošetří, takže proč ne.


Volarská křížová cesta je v porovnání s jinými poměrně specifická, a to jak materiálem pro kapličky, tak především jejich rozmístěním, nejsou v přímé linii, ale v ostrých úhlech proti sobě. Nebyl to trochu problém?
Problém snad ani ne, ale je pravda, že jsem si už při rozvrhování jednotlivých zastavení musela zapisovat kde je jaké zastavení a kterým směrem by měl Ježíš jít, pokud tedy jde a nejedná se o zobrazení Snímání z kříže, nebo Piláta, kde směr nerozhoduje. Cesta vede cikcak, takže jsem si dělala poznámky, třetí zastavení doleva, čtvrté zastavení doprava. Pokud byste si položil jednotlivé obrázky vedle sebe, pokaždé jde Ježíš opačným směrem.


Volarská křížová cesta a její kapličky jsou z devatenáctého století a pro jejich stavbu byl použit kámen. Myslíte si, že právě to je i důvod, proč přečkala i poměrně ne zrovna vstřícné zacházení?
Kapličky byly v minulosti poškozené, některé dokonce povalené. Ale místo samo je pietní, a taková místa byla často hájena i lidmi bez víry. Myslím si, že tohle místo mělo i mezi lidmi v padesátých letech úctu natolik, že si nikdo nedovolil je zničit úplně nebo kapličky odvézt. Naštěstí se to nestalo a kapličky přežily.