„Do semifinále se nás probojovalo třicet, vůbec jsem nečekala, že se dostanu tak daleko. Každá z nás si vylosovala otázku, kterou musela zodpovědět, a potom předmět, který musela porotě za každou cenu vnutit a prodat. Nakonec si ode mne maličký křížový šroubováček zakoupil pan Marek Černoch. Na závěr jsem musela převést volnou disciplinu, se kterou bych chtěla jít do finále. Musím přiznat, že to asi bylo na celém castingu nejtěžší, zpívala jsem ve zbytinském kroji lidovou písničku,“ přiblížila Jana Stejkozová.

V porotě usedli i Radek John a Linda Finková. Ti vybírali dvanáct finalistek, z nichž bude v září vybrána Miss. Finalistky navíc budou sbírat hlasy i na internetu.

„Do finále jsem se nedostala hned. Musela jsem si chvilku počkat, byla jsem vybraná jako jedna ze dvou možných náhradnic. Stalo se ale něco, v co jsem už opravdu nedoufala, na poslední chvíli z osobních důvodů odstoupila dvě děvčata a já se do finále dostala se svou teď už nejmilejší kamarádkou Kačenkou, kterou jsem poznala právě na semifinále. Jaké jsem měla pocity, asi nemusím říkat. Byl to pocit obrovského štěstí, radosti a strachu, co bude dál,“ přiznává Jana Stejkozová se slovy, že do finále jde sama za sebe. „Nemá cenu cokoli předstírat. Chci být přirozená tak, jako jsem byla doposud. Mám ráda hudbu a lidovky, to je moje. Takže kroje se rozhodně nevzdám a snad se mi povede porotu oslnit nějakou veselou písničkou. Hlavně si to chci užít a jednou, až budu třeba babička, se budu mít vnoučatům s čím pochlubit,“ směje se.

Jak vidí šance ve finále? „Nevím, jestli mi to někdo uvěří, ale já už jsem vyhrála. Vůbec jsem nedoufala, že se dostanu tak daleko, a nebýt mého syna a maminky, kteří mne neustále vydírali, asi bych ani nikam nejela. Dnes jsem ráda, že jsem je poslechla, protože si plním sny a prožívám věci, které by mne ve skutečnosti ani nenapadly. Ale vážně, porota to vůbec nebude mít jednoduché, protože je nás tam dvanáct krásných dam a každá jsme jiná. Šance si myslím, máme všechny stejné. Mám pár osobních tipů, které si, myslím, že opravdu korunku dostanou, a mně by bylo velkou ctí, být jednou z nich,“ poznamenala.

Podobnou zkušenost má za sebou i Dagmar Vymětalová z Prachatic. Ta se v roce 2009 dostala do krajského finále soutěže Pretty Woman. „Byl to obrovský zážitek a zkušenost,“ hodnotí zpětně svoji účast v soutěži.

Soutěž, do které se přihlásila, nebyla vůbec o váze a výšce, ale o tom, zda účastnice dokáží zaujmout hlavně jako člověk. „Byly jsme dokonce na týdenním soustředění, kde jsme se učily chodit, líčit a podobně. Porotci nás celý týden pozorovali, dívali se i na to, jak dokážeme komunikovat, jak se chováme nejen na pódiu, ale i mimo něj. Umístila jsem se mezi prvními třemi v kraji, ale druhá dvě místa nebyla postupová. Byla to skvělá zkušenost a jsem ráda, že jsem se přihlásila,“ doplnila Dagmar Vymětalová.