KOMENTÁŘ JANY VANDLÍČKOVÉ: O nákupech v době covidové
Bez nákupního vozíku by zákazník do supermarketu neměl vejít. Alespoň tak si to všechny supermarkety zařídily, aby měly přehled o tom, kolik lidí je mezi regály a splnily zpřísněná nařízení, které s odcházejí podzimní covidovou vlnou zavedla vláda. Ať je jakkoli zvláštní, pochopit a dodržet by ho měl každý.
Nepochopitelné proto je, že se do obchodu vrhá i ten, kdo má v ruce jen svůj oblíbený látkový košík a s rozezlenýma očima ostraze vysvětluje, že mu na čtyři rohlíky ten jeho košík stačí, a ten velký s kolečky a nedezinfikovanou rukojetí prostě nepotřebuje. Slovní válka bývá bez vítězného rozuzlení. Oba z dvojice mají svou pravdu a dožadovat se změny před vstupem do obchodu znamená jen úsměvné rozptýlení pro celé okolí a dokonalý test slovní zásoby peprných výrazů.
Ještě větší bezohlednost je odebírání rohlíků bez igelitové rukavice s vysvětlením: Vždyť sahám opatrně a jen na ten, co si stejně vezmu. Prazvláštní způsob dodržování tří eR ženou o level výš ti s rouškou pod nosem, co se hrnou ke květáku v akci hlava nehlava a tomu prvnímu „funí“ neomaleně za krk. Následné popostrkování nákupním vozíkem před sebou stojícího ve frontě u kasy, když je povolený rozestup o centimetr delší, je jen třešničkou na dortu.