Pracuješ v netolické knihovně. Nabízí se otázka – co ty sama ráda čteš?
Protože většinou pracuji v dětském oddělení, snažím se číst co nejvíce knih určených právě dětským čtenářům. Takže mám přečteno plno dívčích románů, ale i knih pro kluky, fantasy příběhů nebo knížek pro začínající čtenáře. Ono vás pak potěší, když přijde čtenář a řekne: „Ta knížka, kterou jste mi pomohla vybrat, se mi moc líbila. Máte nějakou další pěknou?" To ale neznamená, že bych si ráda nepřečetla historické knihy, současné romány nebo detektivky.
Mojí oblíbenou spisovatelkou je Marry Higgins-Clark, autorka napínavých detektivních románů. Od ní jsem přečetla snad všechny knihy, které v naší knihovně máme. Ráda sáhnu i po knihách našich současných spisovatelů, třeba Aleny Jakoubkové, Táni Kubátové či Zuzany Franckové.

Máš nějaký kuriózní zážitek s nějakým čtenářem?
Za těch 25 let, co v knihovně pracuji, by se našla kuriozních příhod celá řada. Třeba když přijde čtenář, že by si rád přečetl knihu, ale nezná její název ani autora, a ví jen, co bylo na obálce nebo o čem je. To se pak s kolegyněmi přeměníme na detektivy a snažíme se přijít na to, která kniha by to mohla být. Někdy jsme ve svém pátrání úspěšné, jindy si čtenář odnáší domů jinou knihu s podobnou tématikou.

Co si má laik pod pojmem SPOZ, tedy Sbor pro občanské záležitosti, jehož jsi v Netolicích předsedkyní, představit?
SPOZ, který pracuje při MěÚ Netolice, pořádá v průběhu roku řadu akcí. Pro nejmenší obyvatele města je to tradiční „Vítání občánků", které se koná několikrát do roka. Členky SPOZu se zúčastňují i „Rozloučení dětí s MŠ", kdy dětem, které po prázdninách nastupují do ZŠ, předají drobné dárky a nějakou sladkost. V první školní den pak můžete zástupkyně SPOZu potkat v základní škole, kde společně s panem starostou a ředitelem školy vítají nové prvňáčky. A samozřejmě i pro ně mají nějakou maličkost. Již tradičně na začátek května připravujeme společně s dětmi ze ZŠ, MŠ a ZUŠ pořad pro maminky nazvaný „Maminkám k svátku".
Samozřejmě nezapomínáme ani na netolické seniory. Například těm, kteří slaví své narozeniny 75 let a více, členky SPOZu donesou domů gratulaci od pana starosty a bonboniéru. Pro občany, kteří mají trvalé bydliště v Netolicích a je jim více než 70 let, připravujeme „Předvánoční setkání seniorů".

Krásně zpíváš, prošla jsi několik kapel a orchestrů. Co ti to dalo a vzalo?
Zpívala jsem s kapelami už na základní škole. Začínala jsem s tanečním orchestrem z Vodňan a později mě oslovili muzikanti z výborné dechovky Netolička, se kterou jsem pak vystupovala skoro patnáct let. To byly roky, na které moc ráda vzpomínám. Muzikanti byli skvělí a zažilo se plno legrace. Několik let jsem zpívala s vodňanskou dechovkou a i teď si ještě občas s některými kapelami, když potřebují tzv. záskok, zazpívám. Zpěv je stále mým velkým koníčkem a můžu říci, že díky němu jsem poznala plno skvělých lidí a i navštívila místa, kam bych se asi jinak nepodívala.

Co ty a fotbal?
Fotbal, to je takový náš rodinný koníček, řekla bych přímo kůň. Manžel léta fotbal pískal na krajské úrovni a nyní trénuje mladší a starší netolické žáky, za které hraje i náš mladší syn Luděk. Starší syn Jan se „potatil" a fotbal píská, no a já dělám družstvům žáků vedoucí. To znamená, že když začne fotbalová sezona, tráví naše rodina většinu víkendů na zápasech. Kromě toho již třetí rok hlásím na našem hřišti mistrovské zápasy družstva mužů. Ráda se podívám i na televizní utkání. Takže já a fotbal? Řekla bych: „Dobrý!"

Moc krásně vedeš besedy pro děti v knihovně. Jaká je dnes práce s dětmi?
Já jsem chtěla s dětmi pracovat již od mládí. Původně jsem chtěla být učitelkou, ale tenhle sen se mi nesplnil. A tak si práci s dětmi užívám v knihovně. Musím netolické děti pochválit, protože patří k velmi pilným a šikovným čtenářům. Je to vidět i při besedách, které pro ně připravuji. Mám radost, že děti na našich besedách jen nesedí, ale do povídání se zapojují, znají řadu věcí a spolupracují. Ono se říká, že dnešní děti jsou horší a zlobivější než jsme byli třeba my. Já si myslím, že když se jim věnujete a nenecháte je, aby měly na zlobení čas, není to tak hrozné. I když v každé třídě se nějaký ten rošťák najde. A věřte mi, někdy dá práci takového malého zlobila zaujmout.

Máš doma tři mužské. Ráda bych recept na Tvůj věčný optimismus?
Ono je to tak, že i u mne jsou někdy dny, jak se říká, blbec. To zná určitě každý. Mně ale pomáhají moje koníčky a záliby. Ráda si poslechnu hudbu, jen tak pro potěšení si zazpívám, přečtu si zajímavou knížku, podívám se na pěkný film nebo vyrazím do přírody.

Kdybys měla možnost vypůjčit si na jedno přání prsten od Arabely, jaké by to bylo přání?
Já už se pomalu blížím do věku, kdy je pro mě nejdůležitější ze všeho zdraví. To nejenom to mé, ale i mých blízkých. Ne nadarmo se říká, že když je člověk zdravý, tak to ostatní přijde samo. A tak výběr přání by byl jednoznačný. Zdraví!