K častým dotazům patřila otázka, jak by mohli čtenáři maminkám s dětmi i mužům v azylovém domě v Záblatí pomoci. „To by byla odpověď složitá, záleží na tom, jaké má zájemce možnosti, ale také schopnosti. Možností je totiž více než jen finanční či materiální podpora. Lze se stát dobrovolníkem, pomáhat při tříkrálové sbírce, ale i jinak. Nechceme se bránit žádné pomoci ze strany veřejnosti. Zájem mne velmi těší,“ říká Michaela Veselá.
Stejně tak čtenáře zajímalo, zda pracovníci charity vyhledávají lidi bez domova a oslovují je s nabídkou pomoci.
„Neobcházíme, nejsme v Českých Budějovicích, kde mají terénní program zaměřený právě na bezdomovce na ulici. I my provozujeme terénní program (Most naděje), jenže ten je více zaměřen na prevenci. Nechceme více osob v azylovém domě, mnozí vůbec do našeho zařízení nepatří a nemají tam co dělat. Chceme spíše předcházet tomu, aby lidé obcházeli azylové domy a snažíme se jim právě pomoci terénním programem. Je pravda, že když už není jiné řešení, tak jim azylový dům nabídneme, ale před tím uděláme všechno, co se dá, aby mohli žít ve svém bytě, nájmu, podnájmu a podobně,“ upřesňuje ředitelka charity.
Čtenáře zajímala i otázka víry u zaměstnanců farní charity. „Na tuto otázku je těžké odpovědět, pojem věřící je velmi široký. Pokud se ptáte na to, zda se při výběrovém řízení ptám na víru v Ježíše Krista, tak musím odpovědět, že neptám. V charitě mají místo všichni lidé dobré vůle, tedy ti, kteří chtějí pomáhat i tam, kde to ostatní už vzdávají,“ vysvětlila Veselá.

Celý on–line rozhovor naleznete ZDE.