Najednou mohlo na hráz rybníka vedle hřiště usednout podle losu devět rybářů jen s jedním prutem. Někomu se dařilo, jiný si závody odseděl a čas si krátil opakovaným nahazováním a výměnou návnady. Tu měli všichni jednotnou. Pravda, kolínka moc kaprům nejela. Bodejť by také ano, když, jak místní připomínali, zakrmovali je před závody většími lahůdkami. Snad i proto se kaprům moc nechtělo skočit rybářům na špek, tedy vlastně na vařené kolínko.


A tak se o vítězích rozhodlo prakticky už v prvním ze tří kol. V tom druhém se zadařilo jen jedinkrát, i když to sem tam někomu ťuklo, ale snad z přílišné nedočkavosti na další úlovek až příliš rychle zabral a ryba byla fuč.


Nakonec ale až tak o pověstnou bednu nešlo. Na Libínském Sedle se umějí bavit, ať už při soutěžích, nebo hecováním od dobrého jídla a něčeho ostřejšího na zapití z připraveného stanu. Ten se v sobotu docela hodil. Sluníčko se ukázalo jen tak, aby se neřeklo. A i když to chvílemi vypadalo, že z rybářských závodů se stane letecký den, to když vítr pěkně se stanem cloumal, dopadlo všechno nakonec tak, jak mělo. Vítězům budiž čest a nehynoucí sláva do příštího roku a na památku jim jejich výkon budou připomínat poháry, které pro ně organizátoři nechali na zakázku udělat.


A jestli vám to letos uniklo, pak si příští rok nachystejte nádobíčko a můžete vyrazit na Fefry zkusit štěstí i vy.