Diskusní pořad v salonku městského hotelu Bobík zahájil Ing. Miroslav Řežábek jednatel společnosti. Beseda se linula tokem vody, řek, potoků, potůčků, moří ale i lesů, luk, polí a hájů. Pan docent poukázal hlavně na různé nástrahy počasí, přírodních vodních živlů a hlavně na rozdíl teplot v jednom čase na jednom místě. To když ukazoval, jak to vypadá na střechách velkých budov, kde měřil za teploty až 60 stupňů celsia, která se odrážela od betonové výhně a například v parku ve stromové aleji, kde byla teplota okolo 25 stupňů. Zajímavé srovnání mezi pevnou půdou a výškou stromů. Velmi zajímavý byl návrat do historie k řekám Eufrat a Tigris, či starého Říma, kde závlahové programy vznikaly.
Proč na Šumavě mizí voda, to bylo jádro diskuse a tak mnohé výzkumy a měření jednoznačně potvrdily, že jsme to my lidé, kteří si špatným hospodařením s vodou zadělali na velký problém. Kácení lesů, rozorání mezí i remízků to vše zvyšuje skleníkový efekt, který potom způsobuje vysušování země. Tato beseda o vodě byla jako by navazující na povodně před patnácti lety, na které do dnes vzpomínáme. Tento přírodní úkaz, potvrdil přísloví, že před vodou jako živlem se neuteče. To jsem, ale odbočil a vraťme k Šumavské vodě. Zajímavostí bylo zjištění, že, bývalo až na 800 000 km mezí, to byla důležitá překážka pro zadržení vody a pokud jich dodnes rapidně ubylo, musí to být znát, zejména na odtoku vody, která shůry nateče, ale taky zdola rychle odteče. Jedno asijské přísloví říká ,,před přírodou a vodou je třeba mlčet“ dodal pan docent.Do diskuze se zapojili odborníci i laici a vše směřovalo k vodě, ale i kůrovci a suchu na vrcholech. Pan Pokorný na vše velmi fundovaně a lidsky vysvětlil, tak že to pochopil každý. Ať již to bylo k vrcholkům Šumavy, či, údolí i zastavěným částí. Vše skončilo zajímavým dotazem, který podal jeden z volarských odborníků a to zda se již setkal s lesem, který se po omlazení na tolik vzchopil, že je zde dnes krásný les. Odpověď zněla ,, no tak mladý zase nejsem“ čímž bylo vysvětleno vše. Ladislav Beran