Josef Předota z Mysliveckého sdružení Hraděj Vlachovo Březí měl v myslivecké kariéře největší radost ve chvíli, když se mu podařilo střelit během deseti minut dva divočáky. „Pak to byl srnec, který byl tak trochu na hraně mysliveckých řádů a já dostal od kolegů za vyučenou, abych se srovnal. Zkrátka jsem byl ještě mladej,“ vzpomíná na své myslivecké začátky Josef Předota. Každý myslivec má také sen či přání, jaké zvíře by chtěl ulovit.

U Josefa Předoty tomu nebylo jinak. „V současné době už se nedá hovořit o nějakých snech, ale když se vrátím hodně let zpátky, tak tady jeden byl. Chtěl jsem se podívat do Rumunska na vlky a nějakého toho medvěda. To se mi nepodařilo a už to asi ani nevyjde,“ posteskl si Josef Předota.

Vlk a medvěd nevyšli, pro našince je však výzvou hlavně jelen. „Kdyby se zadařilo, nebyl bych proti. Zatím to ale není aktuální. Máme tady sice vysokou, ale chybí trocha toho štěstí. Ale uvidíme, třeba se mi to v životě ještě povede,“ doufá.

K mladší generaci myslivců v MS Hraděj Vlachovo Březí patří Martin Kříž. Ale i on rád zavzpomíná na některé úlovky. „Každý si asi nejvíce cení prvního kusu, v mém případě to byl srnec,“ vzpomíná na první úlovek Martin Kříž a dodává: „A co bych si přálo ulovit? Nejvíce asi losa. To znamená vyrazit někam na sever.“