Přesto se tu mezi těmi udřenými ubožáky našla vdova, jíž vedle osmi dcer osud nadělil i nějaké to jmění a není tedy divu, že kdekterý z mládenců si myslel na jednu z dcerušek s vidinou bohatého věna.

Jenže to mělo malý zádrhel. Což o to, dcery byly přenádherné, pracovité a slušně vychované. Ale s věnem to bylo horší. Nějakou tu peřinu, trochu věcí do kuchyně a dost. Řeknete si matka lakotná, na vlastních dětech šetří, ať se s těmi zlaťáky zadusí. Avšak tuze byste jí křivdili. Lakotná nebyla, možná trochu potrhlá a navíc tuze zbožná. Rozhodla se totiž, že před každým stavením, kam se její dcery vyvdají, nechá postavit mosazný kříž na kamenném podstavci. A to, věřte, nebyla ani v těch časech zas tak levná záležitost.

Nejdříve to vypadalo, že jí holky zůstanou na ocet. Ale jak říkám, kvítí to bylo překrásné a přestože by se i v okolních osadách nějaká holubička na vdávání našla, s věnem by na tom nebyla líp. Snad jen bez toho křížku.

Vdala se první a kameník s kovářem dostali práci. U druhé stejně tak, a když z domu odešla poslední, stály v osadě křížky hezky ve dvou řadách jak v zámecké aleji.

Zprvu pokaždé, když bylo v mladé rodině hluboko do talíře, předhodil manžel ženušce, že kdyby se její matka nepomátla a měla jen trošičku zdravého rozumu, bylo by líp. Z mosazného kříže oběd neuvaří a navíc to u nich ve vsi vypadá díky těm křížkům jak na hřbitově.

Rok střídal rok, dětí v rodinách přibývalo a s nimi radosti a starosti. Zrození si podávalo dveře se smrtí a smích i pláč se střídal pěkně den po dni. Ostatně jako všude na Šumavě. Jen v těch našich osmi chalupách jako by se štěstí zalíbilo o trochu víc a leckomu docházelo, že ta proklínaná tchyně možná byla o něco chytřejší, než si všichni mysleli.

No, přesto se jeden nevěřící Tomáš našel. Sepp, co si vzal nejmladší Johanku, byl trochu prudší povahy, a když zas jednou marně hledal po kapsách nějaký zapomenutý krejcar a přitom nenechal na tchyni nit suchou, práskl při odchodu z chalupy dveřmi, a když šel kolem křížku, bouchl do něj sekerou tak mocně, až kus urazil. Neuplynul týden, kráva se jim v chlívě nafoukla a chcípla. Švagrové pomohli, na krávu se složili i křížek dali opravit a Sepp od té chvíle nenechal na tchyni dopustit.

Jaroslav Pulkrábek