V kategorii Záchrana lidského života získal cenu jedenáctiletý Jaroslav Šísl z Prachatic, který chodí do Základní školy v Národní ulici. Letos na sklonku prázdnin totiž zachránil o rok staršího Jirku Kadlece. O zážitku z léta nemluvil. Až ve škole ho popsal při slohové práci. To nenechala bez povšimnutí paní učitelka Hana Šimková a Jára byl oceněn ve škole a nominován na Dětský čin roku. „Důležité je, že je Jirka v pořádku,“ říká Jára.

Jaroslav Šísl, žák ZŠ Národní, převzal ve čtvrtek ocenění v kategorii záchrana lidského života, jejím patronem je herec Jan Révai. Příběh Jirky a Járy napsaly poslední dny letních prázdnin v Drslavicích u Prachatic, kde má Jára prarodiče. Jirka vyrazil na pennyboard bez helmy. Spadl nešťastně na hlavu a chvíli zůstal v bezvědomí. Jára Jirku doprovodil k babičce, chladil mu ránu mraženou zeleninou a nenechal se umluvit, že před rodiči o pádu nic neřeknou, což bylo obrovské štěstí. Rentgen ukázal prasklou lebku, otok mozku a Jirkův život visel na vlásku. Vše dobře dopadlo a kluci zase mohou společně „skákat přes kaluže“.

Záchrana lidského života


Jirka a Jára si užívali poslední volné dny v Drslavicích, kde má Jára babičku a dědu. Jára jezdil na koloběžce a Jiřík na pennyboardu, což měl ale v nepřítomnosti rodičů zakázáno. Navíc neměl ochrannou přilbu. Jára mu nabízel svou, ale Jiřík nabídku odmítl. Bohužel se stalo, že Jirka upadl hlavou na silnici. Po prudkém pádu byl zřejmě chvíli v bezvědomí. Jára k němu rychle přijel na koloběžce zrovna ve chvíli, kdy se Jirka pomalu začal probírat z bezvědomí. Ale stále ležel, nemohl vstát. Mírně krvácel a velmi ho bolela hlava. Pád z rozjetého pennyboardu byl prudký, vlastně hlavou ubrzdil celé tělo.

Jára se velmi polekal. Viděl před sebou bezmocného kamaráda, který je za normálních okolností hyperaktivní a chvíli neposedí. Přesto nikam neutekl, i když se začal hodně bát. V klidu se Jirky ptal na to, jak mu je, dal mu napít z láhve, kterou měl u sebe, pomalu mu pomohl vstát a společně došli k Járově prarodičům.

Tam řekl pravdu o tom, co se stalo. Jiřík byl v šoku a moc nemluvil. A když něco řekl, tak jen to, že mu nic není. Věděl, že porušil zákaz rodičů, a bál se, že se na něj budou doma zlobit. V podstatě díky tomu, že Jára trval na svém, nedal se přemluvit ke lži, že se nic nestalo, řekl prarodičům pravdu o tom, že došlo k úrazu hlavy, a pád popsal, byli rychle kontaktování Jirkovi rodiče. Ti se co nejrychleji postarali o to, aby byl Jiřík dopraven na rentgen.

Během následujících okamžiků začalo být Jiříkovi zle. Začal mluvit „z cesty“, bylo mu na zvracení. Na rentgenu v nemocnici v Prachaticích, kam byl převezen, bylo zjištěno, že je promáčklá lebka, zlomená lebeční kost a rychle se zvětšuje otok mozku. Jirka byl rychlou záchrannou službou převezen do Českých Budějovic na neurologii. Tamější lékař rodičům večer, když byl Jirka stabilizován, sdělil, že jejich syn byl v ohrožení života a že se k nim dostal takřka v poslední chvíli. Otok mozku prý postupoval tak rychle, že kdyby došlo k nějakému zdržení, u Jiříka by nastalo kóma, a pak…

Díky Járovi se to ale nestalo! Je to statečný kluk. Jiné dítě by se na jeho místě dalo třeba přesvědčit ke lži, jen aby nedostalo vynadáno, nebo by uteklo, kdyby vidělo krev. Navíc dokázal to, co nedokázali dospělí, kteří bezvládného chlapce viděli ležet na silnici. Kamerové záznamy totiž ukazují, že kolem zraněného jelo opatrně jedno auto a jeden motocykl! A ani jedno vozidlo nezastavilo. Jára opravdu zachránil Jirkovi život.