Za volbou jeho budoucího působiště, tedy Tábora, stálo získané stipendium. „Podmínkou bylo, abych pracoval jako patolog v jižních Čechách. No a tak jsem si vybral Tábor s nelituji toho,“ říká s úsměvem.
K zájmu o obor ho přivedla zvědavost. „Jsem takový šťoura. Co nevidím, tomu nevěřím. Podobně je to i v chirurgii, ale na tento obor jsem zase příliš rozvážný. Chirurg se musí umět rozhodovat a reagovat rychle.“ O důležitosti patologie jej navíc přesvědčil jeho profesor.
„Měl jsem štěstí na pana profesora Vaňka, který mne přesvědčil o tom, že právě patologie je ta správná volba.“
Pro spoustu lidí je patologie spojena především s pitvou zemřelých. „To už ale dávno neplatí. Za měsíc pitváme tak kolem dvanácti lidí. Zato živých pacientů vyšetříme přibližně pět set,“ vysvětluje.
Jeho prací je mimo jiné hlídat například to, zda se náhodou v odoperovaném mateřském znaménku neskrývá zárodek rakoviny.
„Existují diagnózy, u kterých patolog rozhoduje o způsobu léčby, například nutnosti chirurgického zásahu.“
K dispozici má Josef Kult kromě moderní techniky hlavně své zkušenosti. V pětašedesáti letech už totiž viděl mnohé, a dokáže tak mnohé určit.
„Navíc mezi námi patology existuje zvláštní druh sounáležitosti. Pokud se miv posuzovaném vzorku něco nezdá, neváhám požádat někoho z kolegů o konzultaci. A každý z nás je za takovou příležitost vděčný. Protože jak říká jedno úsloví: teprve po deseti tisících hodinách jakékoli činnosti se v ní člověk stává mistrem.“
Své zkušenosti tak zúročuje právě při pomoci pacientům. „Jako patolog totiž pomáhám hlavně živým.“