Po osvobození se Šumava a její Volary i s okolím zprudka nadechly a vykročily do nových kapitol své historie. Zanikly neproduktivní provozovny a ve Volarech zůstala jediná velká pila. Kůrovec však způsoboval velkou pohromu, jejíž škody nebyly ještě v roce 1947 odstraněny. Proto přišla stovka nových lesních dělníků, kteří zpracovávali třináct tisíc plnometrů. Školní děti se také zapojily. Začaly sázet pětatřicet tisíc nových zdravých stromků.
Texty a foto Prachatickému deníku poskytla Jaroslava Krejsová z Volar ze svého archivu.
Příště z historie Volarského pivovaru.
